42 C 457/2021-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč. Celkovou částku 42 400 Kč odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila částku ve výši 36 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a poté na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou ničeho uhrazeno. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu učiněnou v souladu s ustanovením § 114a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o. s. ř“. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, žalovaná proti skutkovým tvrzením v žalobě nevznesla žádné námitky. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. 3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] podepsala žalovaná a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba], [IČO]) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce, varianta [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč způsobem, který žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 25 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 42 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 206,8% a vyplývá z všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávek - seznam postupovaných pohledávek a včetně Oznámení o postoupení pohledávky od postupitele (společnosti [právnická osoba]) ze dne 25.6.2015 s dokladem o odeslání oznámení postoupení pohledávky žalované ze dne 22.7.2015 a s potvrzením o úhradě ceny za postoupené pohledávky. Soudu byla dále předložena Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné části Přílohy č. 1 obsahující seznam postupovaných pohledávek a včetně Oznámení o postoupení pohledávky od postupitele ([právnická osoba] [anonymizováno]) ze dne 14.9.2018 s dokladem o odeslání oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne 20.9.2018. Z těchto listin soud dovodil, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace ke sporu, když žalobkyně doložila, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původního věřitele - společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] a z této společnosti dále na žalobkyni. Z předžalobní upomínky datované dnem 10.5.2021 a z příslušného podacího lístku ze dne 12.5.2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. 4. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen„ o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy:„ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.:„ Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 17 400 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 69,6 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 53 týdnů (12 měsíců a 1 týden), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 206,8 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce listopadu 2006 pohybovala na úrovni 13,27 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva. 5. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování sice vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, existenci bezdůvodného obohacení na straně žalované však není možné konstatovat, neboť z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná oproti částce 25 000 Kč, kterou od předchůdkyně žalobkyně obdržela, uhradila před podáním žaloby částku 36 000 Kč - viz tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě. Žaloba je tedy nedůvodná a soudu nezbylo, než ji zamítnout – viz výrok I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná není bezdůvodně obohacena na úkor žalobkyně a veškeré další nároky ze žaloby nad rámec jistiny půjčky jsou nároky vyplývající ze Smlouvy, kterou soud posoudil jakožto neplatné právní ujednání. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měla právo procesně zcela úspěšná žalovaná. Té ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť byla v řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.