42 C 473/2021-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 880 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále také jen " Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen do 22.11.2020. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Dle čl. III. Smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně má dále nárok na úhradu poplatku v částce 165 Kč za sjednanou službu„ [anonymizováno]“. Žalobkyně ze svého účtu č.ú [bankovní účet] na účet žalovaného [bankovní účet] poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 11.6.2021, žalovaný v ní byl upozorněn na možnost soudního vymáhání jeho dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Z předložené Smlouvy s spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], (datum uzavření Smlouvy odvozeno od data poskytnutí úvěru), jejíž nedílnou součást tvoří obchodní podmínky a sazebník poplatků, má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření této smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, jehož kopie byla soudu předložena jako důkaz. Smlouva byla uzavřena žalovaným distančně prostřednictvím internetové stránky žalované [webová adresa], kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, následně žalobkyně provedla identifikaci žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti, a to s kladným výsledkem, poté žalovaný schválil zaslaným SMS kódem návrh úvěrové smlouvy včetně obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Před poskytnutím úvěru žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů, obdržel údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. V rámci posuzování úvěruschopnosti předložil žalovaný žalobkyni výpis ze svého běžného účtu, k procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně předložila metodiku tohoto procesu a dále výpis o kladném výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na jím uvedený účet bezhotovostně částku 8 000 Kč, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal ve Smlouvě uhradit žalobkyni poplatek ve výši 1 920 Kč. Úvěr je sjednán jako bezúročný, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 1 269,72%. Úvěr měl být dle Smlouvy splacen do 22.11.2020. Poskytnutí úvěru žalovanému prokázala žalobkyně potvrzením o platbě ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že toho dne byla z účtu žalobkyně číslo [bankovní účet] na účet číslo [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Z přiloženého výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného. Tyto skutečnosti byly potvrzeny též zprávou banky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, a to dne 11.6.2021, kde byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, žalovaný je v rámci řízení nevyvrátil a soud tedy po provedení důkazů má skutkový stav popsaný žalobkyní za prokázaný. 4. Soud po provedeném dokazování došel k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dle předložené Smlouvy uzavřeli žalobkyně se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 22.11.2020 a zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek ve výši 1 920 Kč a poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou službu„ Presto“ – výplata finančních prostředků do 3 minut dle sazebníku. Žalovaný dosud na žalobou uplatněnou částku ničeho neuhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že shora uvedená Smlouva představuje smlouvu o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ačkoliv formálně nebyl úrok ve Smlouvě sjednán, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 920 Kč představuje souhrn odměny (tedy úroků) žalobkyně za poskytnutí úvěru. Právě poplatek ve výši 1 920 Kč se projevil v neúměrně vysoké roční procentní sazbě spotřebitelského úvěru, která činí 1 269,72%. Výše poplatku 1 920 Kč není akceptovatelná, nejedná se o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý v řádu několika tisíců do maximální výše 5 000 Kč na velmi krátkou dobu, kde je dle ustálené judikatury možné akceptovat vyšší poplatek za poskytnutí úvěru. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že obvyklá míra úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu se splatností do jednoho roku činila v říjnu 2020 10,74 % ročně; tuto sazbu poplatek sjednaný mezi účastníky převyšuje mnohonásobně. Soud zároveň odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, dle kterého soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. V daném případě tak soud považuje ujednání o poplatku ve výši 1 920 Kč za absolutně neplatné právní ujednání dle ustanovení § 580 a § 588 o.z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného poplatku. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud neshledal Smlouvu neplatnou jakožto celek, neplatné je ustanovení o poplatku v částce 1 920 Kč a další na něj přímo navazující ustanovení (např. výše roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru), v souladu s ustanovením § 574 o.z. je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení výše poplatku za poskytnutí úvěru), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. S ohledem na výše uvedená ustanovení tedy soud změnil výši poplatku za poskytnutí úvěru tak, že namísto požadovaného poplatku ve výši 1 920 Kč, přiznal žalobkyni poplatek odpovídající kapitalizovaným úrokům obvyklým v místě a čase uzavření Smlouvy za dobu od uzavření Smlouvy ([datum]) do zesplatnění úvěru (22.11.2020). Dle ustanovení § 1802 o.z. má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě č.j. 45 Icm 1029/2018-31 dospěl soud k názoru, že za obvyklý úrok lze považovat úrok přiměřený, který zmiňuje Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007, tedy úrok, který je trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, v projednávaném případě tedy soud považuje za úrok obvyklý úrok ve výši 32,22% ročně (3x 10,74% ročně). Při poskytnu