10 C 137/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 16. 2. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit smluvní úrok poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 8 592 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky byla 16. 4. 2022. Žalovaný čerpal finanční hotovost v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 3 330 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 16. 4. 2022. Od následujícího dne byl žalovaný v prodlení s úhradou nesplacené částky, proto dluží i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 8 333,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 333,29 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 482,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 545,15 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku ve výši 665,90 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 022,36 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 762,84 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 477,61 Kč a smluvního úroku 616,44 Kč, a dále částku 1 499,99 Kč představující smluvní pokutu. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 16. 2. 2022 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 8 592 Kč, tedy celkem částku 18 592 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, to vše do 16. 4. 2022. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Výzvou ze dne 10. 11. 2022, která byla podána k poštovní přepravě dne 11. 11. 2022, jak bylo zjištěno z podacího archu, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a s poplatky do 10 dnů od obdržení výzvy. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud s ohledem na výši příjmu dosahovaného žalovaným a výši poskytnutého úvěru dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 16. 2. 2021 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 8 592 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 73 % z půjčených prostředků při splatnosti 14 měsíců. Částka 8 592 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 73 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2021 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 6,96 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 3 330 Kč, k úhradě proto zbývá částka 6 670 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 11. 11. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 27. 11. 2022 je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 7. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 6 670 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 8 333,29 Kč a přiznanou částkou 6 670 Kč, tj. v části 1 663,29 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, náklady za vymáhání a smluvní pokutu, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou. 8. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 80 %, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 893,40 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.