10 C 22/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 22. 10. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který byl splatný 21. 11. 2020. Žalovaný si sjednal volitelné služby v úhrnné výši 1 035 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě poskytnutých informací žalovaným o jeho příjmech a výdajích, počtu členů domácnosti, žalobkyně ověřila, že žalovaný nemá exekuci, neprochází insolvenčním rejstříkem. Žalovaný nesplnil svou povinnost, dostal se do prodlení s úhradou dne 21. 11. 2020. Na upomínky nereagoval. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit 4 035 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 22. 11. 2020 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 4 035 Kč od 22. 11. 2020 do 19. 2. 2021 jako smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 645 Kč. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] zjistil, že byla uzavřena dne 22. 10. 2020 prostředky komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, jak bylo zjištěno z přehledu bankovních transakcí ze dne 22. 10. 2020. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru a platby za volitelné služby ve výši 1 035 Kč, to vše do 21. 11. 2020. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným co se týče jeho příjmů a výdajů, počtu osob v domácnosti, k úhradě splátek atd. Z listiny žalobkyně označené jako obecné principy posuzování úvěruschopnosti žadatelů byly zjištěny pouze obecné principy při posuzování úvěruschopnosti žadatelů. Z výzvy ze dne 25. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě jistiny s příslušenstvím do 3 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku ze dne 25. 8. 2022 bylo zjištěno, že výzva byla odeslána v uvedený den. 4. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne 22. 10. 2020 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost řádně a dostatečně prošetřit schopnost žalovaného splácet úvěr. Spolehla se pouze na údaje poskytnutých žalovaným, nedoložila, že je alespoň ověřila (např. výplatní pásky, výdaje na bydlení, počet půjček atd.). Nedoložila, že vycházela i z jiných zdrojů, na základě nichž úvěruschopnost žalovaného ověřovala. Odkaz žalobkyně na uváděné obecné principy při posuzování úvěruschopnosti jsou pouze obecným základem, jak by úvěruschopnost žadatele o úvěr měla být žalobkyní posuzována. Konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně však nedoložila. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče zjistit schopnosti žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva je proto dle § 580 obč. zák. neplatná. K neplatnosti přihlédl soud bez návrhu. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 25. 8. 2022 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla doručena 30. 8. 2022. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 2. 9. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit částku 3 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 3 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu ohledně rozdílu mezi požadovanou částkou 4 035 Kč a přiznanou částkou 3 000 Kč, tj. v části 1 035 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 22. 11. 2020 do zaplacení, ohledně smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 4 035 Kč od 22. 11. 2020 do 19. 2. 2021 zamítl, stejně jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 645 Kč, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaný povinen uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 74 %, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 715 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.