10 C 26/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že [právnická osoba] [anonymizováno], které původní věřitel [anonymizováno] dne 30. 1. 2019 postoupil své pohledávky, uzavřela dne 21. 2. 2019 se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Právní předchůdkyně na uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému dne 14. 3. 2018 částku 9 000 Kč a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný nesplnil svou povinnost úvěr splatit řádně a včas. Žalobkyně nemá doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany [anonymizováno]. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 9 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 12. 4. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně předložila listinné důkazy – smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], ze které bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poukázat na účet žalovaného částku 9 000 Kč, úroková sazba byla stanovena ve výši 36 % ročně, splatnost úvěru dohodnuta na 28 dní od poukázání částky na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 11 955 Kč. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného dne 14. 3. 2018 částku 9 000 Kč. Upomínkami bez dokladů o doručení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě do 7 dnů od doručení. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzvy byla odeslána 21. 5. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky bez výzvy k úhradě bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně v žalobě. 5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jde-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 14. 3. 2018 uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, která tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 21. 5. 2020 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 3. 6. 2020 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to do 3 dnů dle § 160/1 o.s.ř. 9. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 9 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v části příslušenství z částky 9 000 Kč požadovaného z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou. 10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaný povinen uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.