10 C 27/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 2. 8. 2019 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit 28 994 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 9 888 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11 189 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 7 917 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 59 016 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 459 Kč. Splatnost poslední splátky byla 2. 8. 2021. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl poskytnut. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 5 000 Kč. Žalovaný dluží částku 52 083 Kč sestávající z dlužné jistiny 28 106,12 Kč, a dlužné částky poplatku ve výši 23 976,88 Kč, a dále dluží kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 074,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 052,75 Kč, 10 % úrok z prodlení z částky 28 106,12 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 28 106,12 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky s výzvou o zaplacení oznámeno přípisem. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil ani po upomínkách. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, omluvil se, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zjistil, že dne 2. 8. 2019 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit vedle jistiny úvěru poplatky s úroky v úhrnné výši 28 994 Kč, to vše v úhrnné výši 58 994 Kč, v 24 týdenních splátkách po 2 459 Kč, to vše do 2. 8. 2021. Ze žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem kolem 24 986 Kč měsíčně, což doložil pracovní smlouvou a výpisem z banky s tím, že měsíční výdaje má ve výši 7 200 Kč, což doložil nájemní smlouvou. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 30. 1. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 24. 2. 2022. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud s ohledem na výši příjmu dosahovaného žalovaným a výši poskytnuté zápůjčky dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení zápůjčky, proto mu byla právní předchůdkyní žalobkyně zápůjčka poskytnuta. Uzavřená smlouva o zápůjčce sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 2. 8. 2019 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 28 994 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 30 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 48 % z půjčených prostředků při splatnosti 24 měsíců. Částka 28 994 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 48 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v srpnu 2019 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 8,59 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, k úhradě proto zbývá částka 25 000 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 24. 2. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 10. 3. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 7. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 25 000 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 52 083 Kč a přiznanou částkou 25 000 Kč, tj. v části 27 083 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, jako neoprávněnou. 8. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Účastníci byli ve sporu úspěšní přibližně každý z jedné poloviny, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.