10 C 41/2023-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 30. 3. 2005 její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] poskytla při uzavření smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Dle smlouvy se žalovaný se zavázal vedle půjčené částky uhradit i souhrnný poplatek ve výši 5 500 Kč, to vše ve 31 týdenních (sedmidenních) splátkách po 500 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2005. Pohledávka vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství byla následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak dovozuje svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno současně s výzvou o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Žalovaný uhradil celkem částku 1 000 Kč. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 14 500 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 354,84 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 145,16 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 980,73 Kč, úrok z prodlení z dlužné částky 14 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. 3. Žalovaný při jednání uvedl, že předmětnou smlouvu o půjčce uzavřel, právní předchůdce žalobkyně mu poskytnul půjčku ve výši 10 000 Kč, domnívá se, že část této půjčky uhradil. Nesouhlasí s úhradou částky 5 500 Kč, neboť je přesvědčený, že se jedná o lichevní úrok. Smlouvu uzavřel v době, kdy byl v tíživé finanční situaci, neměl žádné peněžní prostředky na obživu. Půjčenou částku uhradí bezodkladně. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 3. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tuto částku se žalovaný spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč zavázal vrátit v hotovosti ve 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku včetně příslušenství žalobkyni. Dne 6. 1. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň ho vyzvala, aby do 10 dnů od doručení výzvy uhradil dlužnou částku. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla odeslána 1. 2. 2021. 5. Z § 657, § 658 odst. 1, § 3 odst. 1, § 39, § 41 a § 451 o.z., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vyplývá, že smlouvy o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, a nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je kromě jiného plnění z neplatného právního úkonu. 6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 3. 2005 uzavřena o půjčce [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému finanční prostředky 10 000 Kč. Tuto částku spolu se souhrnným poplatek ve výši 5 500 Kč se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti ve 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný doposud uhradil 1 000 Kč. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky s příslušenstvím s právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky s výzvou o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím do 10 dnů od jejího doručení. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 30. 3. 2005 je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 3/1 a § 39 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 5 500 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnuté půjčky ve výši 10 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 92 % z půjčených prostředků při splatnosti 31 týdnů. Částka 5 500 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj., úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 92 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v březnu 2005 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 12,21 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního úkonu, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 451 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 Kč, k úhradě proto zbývá částka 9 000 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Žalobkyně, které její právní předchůdkyně dne 18. 12. 2020 postoupila pohledávku s příslušenstvím, dne 1. 2. 2021 zaslala žalovanému současně s oznámením o postoupení pohledávky výzvu k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení výzvy. Dne 4. 2. 2021 byla výzva doručena, žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 563 o.z.), proto od 15. 2. 2021 je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Dle § 1970 o.z., když výše úroků z prodlení se určuje dle právní úpravy určené v době, kdy k prodlení došlo, je žalovaný povinen zaplatit vedle dlužné částky úrok z prodlení od 15. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 8. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 9 000 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v rozdílu mezi požadovanou částkou 14 500 Kč a přiznanou částkou 9 000 Kč, tj. v části 5 500 Kč, zamítl stejně jako příslušenství požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou. 9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaný povinnen uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši