10 C 99/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 16. 11. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit smluvní úrok poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 20 000 Kč Celkem se zavázal vrátit částku 45 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč počínaje od 23. 11. 2018, splatnost poslední splátky byla 10. 1. 2020. Žalovaný čerpal finanční hotovost v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena a vyhodnocena, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl poskytnut. Žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas, uhradil pouze 17 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem současně s výzvou o plnění ze dne 24. 11. 2022. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím neuhradil ani po upomínkách. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 28 550 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 328,6 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 739,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 205,63 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 24,87 % ročně z částky 22 205,63 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. 2. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 16. 11. 2018 byla smlouva uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 20 000 Kč, tedy celkem částku 45 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, to vše do 10. 1. 2020. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným příjmem kolem 42 112 Kč měsíčně, což doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami a výdaji za nájem ve výši 9 333 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 1. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 24. 11. 2022 s výzvou k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána 24. 11. 2022. 4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud s ohledem na výši příjmu dosahovaného žalovaným a výši poskytnutého úvěru dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 16. 11. 2018 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 20 000 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 25 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 69 % z půjčených prostředků při splatnosti 60 týdnů. Částka 20 000 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 69 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v listopadu 2018 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 8,29 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 17 200 Kč, k úhradě proto zbývá částka 7 800 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 24. 11. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 10. 12. 2022 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160/1 o.s.ř. 7. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 7 800 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 28 550 Kč a přiznanou částkou 7 800 Kč, tj. v části 20 750 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, náklady za vymáhání a smluvní pokutu, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější než žalovaná, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu svého úspěchu. Náhradu nákladů řízení nežádal, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.