22 C 48/2023-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 5 171 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [anonymizováno] žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala [anonymizováno] vrátit částku 4 500 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 4. 2022 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná projevila svoji vůli uzavřít Smlouvu tzv. verifikační platbou, kterou provedla ze svého účtu na účet [anonymizováno], a jejímž prostřednictvím ověřila [anonymizováno] totožnost žalované. Součástí schvalovacího procesu ze strany [anonymizováno] bylo nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná však neuhradila sjednanou částku řádně a včas, vznikla jí tak povinnost zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, dále paušální náhrdu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání upomínek. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [anonymizováno], postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno žalobkyní, a to na základě zmocnění [anonymizováno]. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné částky sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 500 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 671 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 223,09 Kč (z dlužné jistiny 4 500 Kč za období od 4. 4. 2022 do 5. 9. 2022), zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% z částky 4 500 Kč od 8. 9. 2022 a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč za dva odchozí telefonické hovory po 72 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 5. 1. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru [číslo] obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, výpis z účtu – verifikační platba ze dne 3. 3. 2022, výpis z účtu – čerpání, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, společné prohlášení – seznam postoupených pohledávek ze dne 22. 9. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2022, výzvu k úhradě pohledávky ze dne 12. 9. 2022, podací arch ze dne 14. 9. 2022, předžalobní výzvu ze dne 5. 1. 2023, podací arch ze dne 9. 1. 2023 a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 19. 1. 2023. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jeho rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč se splatností do 30 dnů, sjednaná roční úroková sazba činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 0 %. Částka 4 500 Kč byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum], jedná se o stejný účet, na který byla připsána na účet [anonymizováno] dne 3. 3. 2022 verifikační platba ve výši 0,01 Kč. Připsání částky 4 500 Kč soud i ze sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 4. 2023. Z Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, a to ke dni 5. 9. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem oznámením ze dne 12. 9. 2022, které bylo prokazatelně odesláno žalované dne 14. 9. 2022. Předžalobní výzva ze dne 5. 1. 2023 byla žalované zaslána prokazatelně 9. 1. 2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ 11. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v částce 4 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 4 500 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. 14. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, když tvrzení žalobkyně byla toliko obecného charakteru, tedy uvedla pouze, do kterých registrů nahlížela, ale nikoliv s jakým výsledkem, ani tuto skutečnost nedoložila. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96