33 C 321/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 5 074 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru v částce 880 Kč a další poplatky za volitelné služby v celkové částce 194 Kč. Úvěr byl vyplacen žalované bankovním převeden z účtu žalobkyně na účet žalované dne [datum] v částce 4 000 Kč. Úvěr byl splatný dne 25. 9. 2020. Žalovaná celkem splatila 820 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 060 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 5 074 Kč od 26. 9. 2020 do 24. 12. 2020 a úrok z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva z částky 5 074 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, jejíž nedílnou součást tvoří sazebník a všeobecné obchodní podmínky, má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Totožnost žalované žalobkyně ověřila z jejího občanského průkazu, jehož kopie byla soudu předložena k důkazu. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 880 Kč a spolu s dalšími poplatky za volitelné služby v celkové výši 194 Kč. K poskytnutí úvěru žalobkyně doložila listinu, kterou vyhotovila, a ze které bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] (účet sdělený žalovanou) převedena částka 4 000 Kč. Autorizaci ověření žalobkyně provedla přímým náhledem na bankovní účet žalované. K popsanému procesu posuzování úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně metodiku tohoto procesu a listinu, kterou sama vyhotovila nazvanou jako identifikované příjmy, a ze které vyplývá, že byl ověřen čistý příjem žalované 13 000 Kč a dále výpis o kladném výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplatila a dostala se tak do prodlení s úhradou svého dluhu. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2022. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 10. Žalobkyně sice v žalobě popsala proces ověřování úvěruschopnosti žalované, avšak nedoložila splnění povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou. Takto získané údaje měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Žalovaná sice nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemuž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou se s účinností od 29. 5. 2022 k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu. 11. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 12. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). 13. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 4 000 Kč má soud za prokázané, přičemž žalovaná žalobkyni dosud uhradila 820 Kč. Rozdíl poskytnuté částky a vrácené částky tedy činí 3 180 Kč. Částka 3 180 Kč tak z právního hlediska představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky 3 180 Kč. 15. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 180 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatné smlouvy, tedy do 25. 9. 2020. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2022, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Výz