33 C 333/2022-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 754 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 450 Kč a další poplatky za volitelné služby v celkové částce 304 Kč. Úvěr byl vyplacen žalovanému bankovním převeden z účtu žalobkyně na účet žalovaného dne [datum] v částce 5 000 Kč. Úvěr byl splatný dne 30. 12. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Žalobkyně dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 910 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 6 754 Kč od 31. 12. 2021 do 30. 3. 2022 a úrok z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva z částky 6 754 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, jejíž nedílnou součást tvoří sazebník a všeobecné obchodní podmínky, má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi žalobkyní a žalovavým k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, jehož kopie byla soudu předložena k důkazu. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 450 Kč a spolu s dalšími poplatky za volitelné služby v celkové výši 304 Kč. K poskytnutí úvěru žalobkyně doložila listinu, kterou vyhotovila, a ze které bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] (účet sdělený žalovaným) převedena částka 5 000 Kč. Z uvedeného účtu zřízeného a vedeného na jméno žalovaného byla zaslána autorizační platba 1 Kč na účet žalobkyně, čímž došlo k ověření totožnosti. K popsanému procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně metodiku tohoto procesu a listinu, kterou sama vyhotovila nazvanou jako identifikované příjmy, a ze které vyplývá, že byl ověřen čistý příjem žalovaného 17 500 Kč a dále výpis o kladném výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení s úhradou svého dluhu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2022. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 10. Žalobkyně sice v žalobě popsala proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak nedoložila splnění povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Takto získané údaje měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] versus GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemuž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou se s účinností od 29. 5. 2022 k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu. 11. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 12. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). 13. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč má soud za prokázané, přičemž žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho. [příjmení] 5 000 Kč tak z právního hlediska představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky 5 000 Kč. 15. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 000 Kč od 31. 8. 2022 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatné smlouvy, tedy do 30. 12. 2021. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2022, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednán