42 C 260/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč (jistina), za to měl uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč (za poskytnutí úvěru a hotovostní inkaso splátek), celkem měl tedy zaplatit částku 18 180 Kč v týdenních splátkách po 303 Kč. První splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Do doby podání žaloby uhradil žalovaný na svůj závazek částku 12 880 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek se celý dluh dle smluvních podmínek stal splatný, a to ke dni splatnosti nejbližší splátky. Žalobkyně však v projednávaném případě určila datum splatnosti později, tedy příznivěji pro žalovaného, a to ke dni 23.3.2021, od 24.3.2021 je tedy žalovaný v prodlení. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem a úvěr mu byl poskytnut, přihlížela přitom k výsledkům lustrace žalovaného v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra, insolvenčního rejstříku, telefonickým dotazem u zaměstnavatele žalovaného a provedla kontrolu platební morálky žalovaného u žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování, když soud vyšel z listinných důkazů předložených žalobkyní, došel soud k následujícím závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne [datum] své podpisy pod Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. K čerpání úvěru došlo v hotovosti při sepisu Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, pevně sjednaný úrok za tuto dobu činí 1 980 Kč, roční úroková sazba dle Smlouvy činí 70,89 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 212,77 %, v rámci Smlouvy byl ještě sjednán poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč Celkem měl tedy žalovaný v 60 týdenních splátkách uhradit žalobkyni částku 18 180 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalovaného, i tyto listiny obsahují podpis žalovaného. Z Platební historie - listiny vytvořené žalobkyní obsahující údaje o jednotlivých splátkách spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalovaný oproti částce poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč uhradil do podání žaloby žalobkyni částku 12 880 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 14.12.2022, v rámci této výzvy byl žalovaný informován o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalovaném prostřednictvím soudního řízení. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru a že poskytla žalovanému plnění ve výši 10 000 Kč Smlouvu však považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění její povinnosti v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když soud nemá za dostatečně prokázané příjmy a výdaje žalovaného, tvrzení ohledně pravidelných měsíčních příjmů a výdajů nejsou podložena např. výpisem z běžného účtu žalovaného, výplatními páskami, výměrem nájemného apod, žalobkyně se spolehla pouze na údaje poskytnuté žalovaným v rámci Evidenční karty, nenechala si však předložit od žalovaného žádné dokumenty k ověření těchto skutečností. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky apod. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tak možné s ohledem na neplatnost Smlouvy posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že