42 C 364/2022-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 8 368,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5.7.2019, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku ve výši 4 368,40 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části, žalobkyně tedy požaduje součet dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 368,40 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z částky 8 368,40 Kč za období od 6.7.2019, tedy ode dne splatnosti úvěru, do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne [datum], která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále číslo jeho bankovního účtu, telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč se splatností do 5.7.2019, poplatek za poskytnutí úvěru činí 4 368,40 Kč, úroková sazba činí 40% ročně a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) 10 536,30 %. Z článku III. Smlouvy lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě, tedy Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku – prostřednictvím klientské zóny žalovaného na internetových stránkách předchůdkyně žalobkyně, před poskytnutím úvěru mělo dojít k registraci žalovaného, dokumenty jsou podepisovány prostřednictvím verifikačního kódu zaslaného v SMS zprávě. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaný dozvěděl základní informace týkající se spotřebitelského úvěru a o jeho poskytovateli. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] soud dovodil, že částka 4 000 Kč byla toho dne (tedy ještě před tvrzeným uzavřením Smlouvy) poukázána na účet č. [bankovní účet] bez označení poukazatele a příjemce finančních prostředků. Na základě návrhu žalobkyně, aby si soud vyžádal zprávu [právnická osoba] o tom, zda byla v červnu 2019 zaslána částka 4 000 Kč na účet žalovaného pod [variabilní symbol], banka ve zprávě ze dne 8.12.2022 sdělila, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného, v měsíci červnu 2019 mu však od společnosti [právnická osoba] nebyla připsána částka 4 000 Kč pod [variabilní symbol]. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Předžalobní výzva ze dne 20.1.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně 20.1.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly z neplatného právního úkonu, představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., toto plnění si smluvní strany jsou povinny vydat. V projednávaném případě však žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 4 000 Kč dne [datum] bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet, neboť ze všech provedených důkazů vyplývá, že částka 4 000 Kč byla sice na účet žalovaného poskytnuta, avšak ještě před uzavřením tvrzené Smlouvy. Žádné údaje ohledně platby před uzavřením Smlouvy žaloba neobsahuje. Na tvrzenou jistinu úvěru tedy soud nemohl pohlížet ani jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávky je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. a žalobkyně má v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcnou legitimaci ve sporu. 7. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o od