7 C 211/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl původní věřitel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 600 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 40 pravidelných týdenních splátkách po 615 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 10.12.2007. Žalovaný uhradil na dluh celkem částku 3 615 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele a téhož dne na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 17.09.2018. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh nic. Poslední upomínku žalobkyně odeslala žalovanému dne 26.04.2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o půjčce [číslo] Smluvní podmínky, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvu, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalované poskytla půjčku v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 40 týdenních splátkách celkem částku 24 600 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 15 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč. Soud konstatuje, že toto ujednání považuje za nemravné, když výše poplatku (ve skutečnosti se jedná cenu zapůjčených peněz, tedy o skrytý úrok) převyšuje polovinu zapůjčených finančních prostředků. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 68 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 3 615 Kč, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 11 385 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 9 600 Kč (20 985- 11 385 = 9 600) a úroku z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není - li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzvána k plnění předžalobní upomínkou ze dne 26.04.2023. Je možno předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice 3. následující den, to je 29.04.2023, tudíž následující den nastala splatnost a od dalšího dne je žalovaný v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Jeho výši pak stanovila vláda svým nařízením č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků s ohledem na nepatrný rozdíl poměru úspěchu a neúspěchu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.