8 C 109/2023-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.3.2023 domáhá zaplacení částky 29 475 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 475 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení z titulu neuhrazeného vyúčtování záloh a služeb spojených s bydlením za rok 2021 vzniklého na podkladě nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku k bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Z podané žaloby a předložených listinných důkazů (viz v závorce) byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], přičemž nájemní smlouvou ze dne [datum] v uvedeném domě pronajala žalované byt [číslo] sestávající ze 3 pokojů, předsíně, koupelny s WC a příslušenstvím (sklep) ve IV. nadzemním podlaží uvedeného domu na dobu určitou na 2 měsíce s tím, že žalovaná je povinna hradit nájemné, zálohy na služby a uhradit vyúčtování služeb (viz výpis nájemní smlouva, evidenční list nájemného). Dodatkem č. 1 došlo k prodloužení nájmu do 29. 2. 2020 (viz dodatek k nájemní smlouvě), přičemž další období nájmu trvala takto: 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020, 1. 6. 2020 – 31. 8. 2020. Výzvu o vrácení bytu převzala žalovaná osobně dne 28. 8. 2020, takže nájem skončil 31. 8. 2020 a od 1. 9. 2020 je žalovaná v bytě bez právního důvodu (viz rozsudek OS Sokolov čj. 11 C 303/2020-23 ze dne 14. 10. 2020). Byt žalobkyni žalovaná vrátila 15.11. 2021 a žalovaná tak dluží žalobkyni na vyúčtování nákladů za služby za užívání předmětného bytu za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 částku 29 475 Kč, která byla splatná do 15. 2. 2023 (viz saldo dluhu a vyúčtování služeb). Výzvu žalobkyně k zaplacení ze dne 16. 1. 2023 se specifikací dluhu převzala žalovaná osobně dne 27. 1. 2023, dluh doposud ani z části neuhradila (viz výzva o zaplacení). 5. Soudu učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně je vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], přičemž nájemní smlouvou ze dne [datum] v uvedeném domě pronajala žalované byt [číslo] na dobu určitou (na 2 měsíce), kdy nájem byl postupně prodlužován až do 31.8.2020 s tím, že žalovaná byla povinna hradit nájemné, zálohy na služby a uhradit vyúčtování služeb. Žalovaná byt ke dni skončení nájmu nevyklidila, byt užívala až do 15.11.2021. Žalovaná za užívání předmětného bytu za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 nehradila mimo jiné zálohy na služby a další platby, neuhradila pak ani vyúčtování nákladů za služby za užívání předmětného bytu za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 v celkové výši 29 475 Kč splatné do 15.2. 2023, a to ani později k předžalobní výzvě k zaplacení ze dne 16. 1. 2023. 6. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná., když ve věci na základě tvrzení žalobkyně a jí doložených důkazů a s ohledem na absenci jakéhokoliv tvrzení žalované či jí předloženého důkazu má soud za prokázané, že mezi účastníky platně vznikl nájemní vztah ve smyslu ustanovení § 2201 a 2235 a násl. a že žalovaná, ačkoliv užívala byt žalobkyně, neuhradila řádně vyúčtování záloh a služeb spojených s bydlením ve smyslu § 7 zák. č. 67/2013 Sb. za období 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 v celkové výši 29 475 Kč, ačkoliv se k tomu v nájemní smlouvě ve smyslu ustanovení §2247 o.z. zavázala. Právní vztah, ze kterého je žalovaná povinen plnit, pak soud posoudil zejména ve smyslu ustanovení § 2295 o.z. a násl., § 2991 o.z. a kdy žalovaná užívala byt ve vlastnictví žalobce, po uvedené období nehradil ekvivalent nájmu a neuhradila skutečně spotřebované a vyúčtované služby spojené s užíváním bytu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a takové obohacení je pak povinna vydat. Žalovaná byla k úhradě částky vyzvána, dlužnou částku však doposud neuhradila. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, který byla splatný do 15. 2. 2023, má žalobkyně též právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 472 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 180 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 475 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč.