10 C 155/2024-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěru ve výši 10 000 Kč, který byl poukázán na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10 000 Kč s poplatkem ve výši 4 290 Kč do 30. 9. 2022. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalobkyně nemá doklady, že byla posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 10 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 27. 10. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 549,32 Kč od 1. 10. 2022 do 13. 10. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 8 390 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč.2. Před zahájením jednání žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky 8 890,15 Kč s tím, že tato částka v žalobě představovala kapitalizovaný úrok 8 390 Kč a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč. Soud proto postupoval dle § 96 o.s.ř. a řízení ohledně částky 8 890,15 Kč výrokem II. zastavil.3. Zástupce žalobkyně svou neúčast při jednání omluvil. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že byla uzavřena dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru a poplatek 4 290 Kč do 30. 9. 2022, roční úrok byl sjednán ve výši 36 %. Upomínkami byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, neboť termín úhrady nedodržel. Z potvrzení o čerpání úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalovaného 10 000 Kč. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z 25. 10. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 3. 11. 2023 a zároveň byl vyzván k úhradě jistiny úvěru s příslušenstvím. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 6. 11. 2023. Žalobkyně sdělila, že důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nemá.5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu.8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřená mezi uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný tak nesplnil svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 6. 11. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 3 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 6. 3. 202320. 11. 2023 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny úvěru zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit částku 10 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 20. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.9. Výrokem I. byla žalovaný uznán povinným zaplatit 10 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu ohledně příslušenství a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou.10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že účastník, který byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaný povinen uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, 21 % DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.