10 C 161/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, která byla poukázána na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku 20 000 Kč s poplatkem 4 550 Kč do 24. 3. 2023. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalobkyně nebude doplňovat skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti. Žalovaný na úhradu úvěru neposkytl žádnou částku. Žalovaný své povinnosti nesplnil, na upomínky nereagoval. Žalobkyně proto žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit jistinu s poplatkem ve výši 24 550 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu za období od 25. 3. 2023 do 15. 2. 2024 ve výši 6 540 Kč, a úrok z prodlení od 25. 3. 2023 ve výši 15 % do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101/4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Žalobkyně předložila smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne , datum, , ze které bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal 20 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 4 550 Kč uhradit do 24. 3. 2023. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného poukázala 20 000 Kč. Z výzvy ze dne 23. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě jistiny úvěru, poplatků, smluvní pokuty do 3 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému 23. 1. 2024.5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu.8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne , datum, uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 23. 1. 2024 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 3 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 30. 1. 2024 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit částku 20 000 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení od 30. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.9. Výrokem I. byla žalovaný uznán povinným zaplatit 20 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu ohledně částky 4 550 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 24 550 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 6 540 Kč jako smluvní pokuty, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, zamítl jako neoprávněnou.10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek 1 344 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 796 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 82 %, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Žalovaný je proto povinen uhradit na nákladech řízení částku 1 789,50 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.