10 C 184/2024-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023. Dne , datum, původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 3 620 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do 21. 8. 2017. Žalovaný úvěru čerpal, avšak finanční prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil a dostal se tak do prodlení. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Na upomínky o zaplacení žalovaný nereagoval. Žalobkyně proto žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 3 620 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 22. 8. 2017 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Žalobkyně předložila listinné důkazy – smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřenou s právním předchůdcem žalobkyně a se žalovaným. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 620 Kč, který se žalovan zavázal vrátit do 21. 8. 2017. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného částku 3 620 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky z 11. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka byla postoupena a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 3 dnů od výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla žalovanému odeslána 11. 1. 2024. Obsah listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženým v žalobě.5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která dle § 1 zák. č. 257/2016 Sb. je považována za spotřebitelský úvěr, uzavřená mezi účastníky, je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 3 620 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 11. 1. 2024 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 3 dnů od výzvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě ( § 573 o.z.) neplnil, proto je od 19. 1. 2024 v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžité částky, je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z. Soud při rozhodování o výši úroku z prodlení byl vázán výší požadovanou v žalobě, proto přiznal úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3 620 Kč. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.9. Výrokem I. byla žalovaný uznán povinným zaplatit 3 620 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 3 620 Kč od 19. 1. 2024 vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v části ohledně 8,05 % úroku z prodlení z částky 3 620 Kč od 22. 8. 2017 do 18. 1. 2024 požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou.10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná z větší části, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.