10 C 270/2024-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 270 Kč, skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaný uhradil 7 500 Kč. Na upomínky o doplacení úvěru žalovaný nereagoval. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalovaný je v prodlení od 23. 3. 2020, kdy datum splatnosti úvěru nastal 22. 3. 2024.2. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možné rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115 a) o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil, soud měl proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřenou mezi účastníky dne , datum, . Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal 15 000 Kč spolu s poplatky ve výši 12 270 Kč, celkem tedy částku 27 270 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 455 Kč. Z evidenční karty bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalovanému 11. 7. 2024.4. Z § 580 a § 588 občanského zákoníku vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z § 2390 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Z § 2291 občanského zákoníku vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatí.7. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl žalobkyní úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 1. 2023 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 12 270 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 70,8 % z půjčených prostředků při splatnosti 60 týdnů. Částka 12 270 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 70,8 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v lednu 2023 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 9,75 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný již vydal bezdůvodné obohacení ve výši 7 500 Kč, k úhradě proto zbývá částka 7 500 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 11. 7. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 19. 7. 2024 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.8. Výrokem I. byla žalovaný uznán povinným zaplatit 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 19 770 Kč a přiznanou částkou 7 500 Kč, tj. v části 12 270 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru jako neoprávněnou.9. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Účastníci byli ve sporu úspěšní přibližně každý z jedné poloviny, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.