11 C 12/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Žalovaný si ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 480 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá také jen jako „úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 548 Kč počínaje 8. 10. 2020, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 25. 11. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky měla právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 25. 11. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 16 380 Kč ode dne 26. 11. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,19 % ročně sjednaným v čl. 1.4 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 12 750 Kč, z toho na jistinu 1 620 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 3 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 520 Kč a na poplatek za životní pojištění 168 Kč. Poslední platba byla uhrazena dne 22. 7. 2022. Ke dni postoupení , datum, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 25 730 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 16 380,00 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 680 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 312 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 21 372 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 380 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 992 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 834,95 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 138,73 Kč, úroků ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 380 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 380 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Kartu zákazníka, Smlouvu o postoupení pohledávek, Přílohu č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 9 ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení.Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 60 splátkách 32 880 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za doplňkovou službu a jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok (cenu peněz). Souhrnný poplatek ve výši 14 800 Kč v projednávané věci činí 82,7 % z poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí 71,25 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra pohybovala kolem 9 % ročně. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2020 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy. Nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil.Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 18 000 Kč a že jí žalovaný vrátil 12 750 Kč. Na úkor postupitelky se bezdůvodně obohatil o částku 5 250 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 1 o. z. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě 10 dnů prokazatelně v rámci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, které bylo odesláno 23. 6. 2023. Zákon nestanoví datum splatnosti pohledávky vzniklé z bezdůvodného plnění. V oznámení postoupení pohledávky žalobkyně požádala o zaplacení ve lhůtě deseti dnů. Podle ustanovení § 573 občanského zákoníku má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Lhůta k plnění skončila 8. 7. 2023 a od 9. 7. 2023 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně má od tohoto dne právo na úrok z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou.Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.Žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná. Žalovaný žádné náklady řízení nevynaložil. Soud proto v souladu s ust. § 142, odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.