22 C 87/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 16 391,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, , Anonymizováno, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 5. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku naposledy uhradil 2 000 Kč. Závazek žalovaného nebyl zesplatněn, jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tedy ke dni 11. 5. 2023, ode dne 12. 5. 2023 je tedy žalovaný v prodlení a původnímu věřiteli tak vzniklo dle Smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně tuto smluvní pokutu uplatňuje ve výši 2 417,54 Kč za období od 12. 5. 2023 do 31. 10. 2023. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 2. 1. 2024. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 391,77 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 974,23 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 928,83 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 417,54 Kč, smluvního úroku vyčísleného od 12. 5. 2023 do 1. 11. 2023 z dlužné jistiny ve výši 529,87 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného od 12. 5. 2023 do 1. 11. 2023 ve výši 993,51 a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.2. V rámci doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že po uzavření Smlouvy č. 1 uhradil celkovou částku 13 800 Kč a po uzavření Smlouvy č. 2 celkovou částku 31 100 Kč.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci nařízeného jednání, kdy pouze uvedl, že mu finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 25 000 Kč byly předány.4. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to žádost o úvěr ze dne , datum, , smlouvu o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehled plateb, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, přehled pohledávky, potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 12. 2023, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2024 a 5. 2. 2024, podací arch ze dne 3. 1. 2024 a předžalobní výzvu ze dne 9. 4. 2024 vč. podacího lístku ze dne 10. 4. 2024.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 15 000 Kč a souhrnný úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, tedy celkem částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně v souvislosti se Smlouvou celkovou částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy byla následně s účinností od , datum, postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky prokazatelně odeslaném dne 3. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy dne 10. 4. 2024.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru (označeného ve smlouvách jako: „celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Uvedený souhrnný poplatek představuje součet úroku v pevné výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem 12 888 Kč. Defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč, při splatnosti 14 měsíců, tj. roční úroková míra činí 115,2 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen. V době uzavření Smlouvy činil obvyklý úrok 8,64 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 115,2 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než třináctinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by první předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.9. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 000 Kč, částku 13 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení v rámci oznámení o postoupení pohledávky, které prokazatelně odeslala dne 3. 1. 2024, dne 8. 1. 2024 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o. z., do 18. 1. 2024 byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 19. 1. 2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).10. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III.). Při určení míry úspěchu resp.