23 C 161/2024-17 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu částky 8 792 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného a záloh za služby za měsíc únor roku 2024.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Ze žalobcem předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.Žalobce a žalovaný se dne , datum, dohodli, že žalobce dočasně poskytne žalovanému do 31. 12. 2026 k užívání bytovou jednotku č. , hodnota, , o velikosti 1+1, na adrese , adresa, , (dále jen „bytová jednotka“), za což mu bude žalovaný hradit peněžní prostředky 4 800 Kč měsíčně, jakož i hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky ve výši 3 992 Kč, to vše vždy do 22. dne v měsíci předem. Účastníky bylo rovněž dohodnuto, že žalovaný žalobci uhradí peněžní prostředky ve dvojnásobku měsíční ceny za užívání bytové jednotky představující jistotu, že bude plnit povinnosti vyplývající pro něj z předmětné dohody spojené zejména s hrazením účastníky sjednané ceny. Účastníky byla pro případ neuhrazení ceny za užívání bytové jednotky řádně a včas sjednána úhrada peněžních prostředků ve výši 2,5 ‰ z dosud neuhrazených peněžních prostředků denně. Pro případ neuhrazení zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky byla účastníky sjednána úhrada peněžních prostředků ve výši 1 ‰ z dosud neuhrazených peněžních prostředků denně, nejméně však 10 Kč denně. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný do dne vyhlášení rozsudku na žalobou vznesený nárok cokoliv uhradil, ačkoliv k tomu byl žalobcem před podáním žaloby písemně vyzván.Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle § 2235 o. z., zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.Podle § 2246 odst. 1 platí, že strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.Podle § 2247 odst. 1 platí, že strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.Podle § 2254 odst. 1 o. z. platí, že ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě soudem učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v převážném rozsahu vyhověl. Účastníci mezi sebou uzavřeli nájemní smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou (§ 2201 o. z. a § 2235 odst. 1 o. z.). Obsahem této nájemní smlouvy byl (mimo jiné) závazek žalobce poskytnout žalovanému do dočasného užívání k zajištění jeho bytových potřeb bytovou jednotku. Žalovaný se (mimo jiné) zavázal bytovou jednotku převzít a zaplatit za její dočasné užívání nájemné ve výši 4 800 Kč měsíčně (§ 2201 o. z., § 2246 odst. 1 o. z.) a zálohy za služby spojené s užíváním bytové jednotky ve výši 3 992 Kč měsíčně (2247 odst. 1 o. z.), to vše se splatností vždy ke každému 22. dni v měsíci předem (§ 1958 o. z.). Žalobce tuto svoji povinnost vyplývající z uvedené nájemní smlouvy splnil a žalovanému bytovou jednotku přenechal. Protože však žalovaný svoji povinnost uhradit žalobci sjednané nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky za měsíc únor roku 2024 nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.Ve vztahu k úroku z prodlení vycházel soud ze skutečnosti, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána jistota ve výši dvojnásobku měsíčního nájemného. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou nájemného byl účastníky ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 2,5 ‰ z dlužného nájemného denně. Pro případ prodlení s platbou záloh za služby spojené s užíváním bytové jednotky byl účastníky sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužných záloh za služby denně, nejméně však 10 Kč denně. Souhrn jistoty a dalších sjednaných smluvních úroků z prodlení je však v rozporu se zákonným peněžním limitem stanoveným v ustanovení § 2254 odst. 1 o. z. (byť doslovné znění zákona hovoří pouze o součtu jistoty a smluvní pokuty, je třeba s ohledem na jejich charakter v konkrétním případě pod pojem smluvní pokuty zahrnou i účastníky sjednané smluvní úroky z prodlení), a proto soud k takovému smluvnímu ujednání účastníků nemohl přihlížet (§ 2235 odst. 1 o. z.). Žalovanému tak soud sice přiznal náhradu úroku z prodlení z částky 8 792 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, avšak nikoliv ve výši, kterou se žalobce v předmětném řízení domáhal (byť i žalobcem požadovaná výše smluvních úroků byla nižší, než jak bylo účastníky v nájemní smlouvě dohodnuto), ale ve výši 14,75 % ročně stanovené příslušnými právními předpisy (§ 1968 o. z., 1970 o. z.)Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému ve výši 1 000 Kč, která se skládá ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (předžalobní výzva, žaloba) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.