23 C 248/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím, a to jako žalovaným dosud neuhrazené peněžní prostředky vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , číslo, .2. Na základě předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.3. Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému na základě písemné dohody ze dne , datum, téhož dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyní žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 360 Kč, a to formou 55 týdenních plateb, a to nejpozději do 25. 5. 2010. Žalovaný však do uvedeného data uhradil pouze peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč. Ke dni 1. 7. 2015 bylo právo domáhat se úhrady žalobou nárokovaných peněžních prostředků převedeno z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila uvedenou skutečnost žalovanému dne 28. 7. 2015. téhož dne žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků do 10 dnů.4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že není-li stanoveno jinak, řídí se právní poměry jiné než uvedené v odst. 1 a 2 téhož ustanovení vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.5. S ohledem na shora specifikovaný závěr o skutkovém stavu, jakož i ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. soud v projednávané věci aplikoval níže uvedená relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), jakož i zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. platilo, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.7. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení platilo, že ustanovení odstavce 1. se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.9. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. platilo, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, měl věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanovila vyhláška č. 142/1994 Sb., ve znění do 30. 6. 2010 jako výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.10. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. platilo, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.11. Podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. platilo, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.12. Podle ustanovení § 563 obč. zák. platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.13. Podle § 657 obč. zák., platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.14. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.15. Podle § 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumělo poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.16. Mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou (a to v rámci její podnikatelské činnosti) a žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele, byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem. Na základě této smlouvy předala předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, který se tyto prostředky, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 360 Kč, zavázal vrátit v pravidelných 55 týdenních splátkách, a to se splatností celého dluhu nejpozději do 25. 5. 2010. Z ničeho nevyplynulo, že by do 25. 5. 2010 žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně více něž 1 120 Kč. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.17. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednaný souhrnný poplatek ve výši 7 360 Kč, je třeba považovat, a to pro rozpor s dobrými mravy, za neplatný. Odporující dobrým mravům je totiž zpravidla taková výše poplatků (představujících tak jako v konkrétním cenu úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání těchto poplatků obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).18. V projednávané věci účastníky sjednaný souhrnný poplatek činil více než 73 % z půjčené částky 10 000 Kč, a to za 55 týdnů, při přepočtu na roční výši úroku se tak jednalo o úrok ve výši téměř 70 %. Z veřejně dostupných informací poskytovaných Českou národní bankou ovšem vyplývá, že banky v období května roku 2009 poskytovaly spotřebitelské úvěry s roční úrokovou sazbou zpravidla ve výši 13,65 % (dostupné na https: //www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY?p_sestuid=58842&p_strid=AAABAA&p_lang). Předmětný poplatek tak nejen, že významně převyšuje úrok zpravidla poskytovaný bankami v projednávaném období, ale významně převyšuje dokonce i za určitých okolností judikatorně tolerovanou nikoliv nepřiměřenou výši úroku, představovanou dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů za předmětné časové období (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).19. Žalovaný tak předchůdkyni žalobkyně na základě předmětné smlouvy o půjčce vrátil částku 1 120 Kč. S ohledem na neplatnost sjednaného souhrnného poplatku, je nutné žalovaným zaplacenou částku započíst na předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Ohledně částky 8 880 Kč se tak žalovaný od 8. 8. 2015 ocitl v prodlení.20. V kontextu všech shora uvedených skutečností, tak soud žalobě vyhověl co do výše žalovaným dosud neuhrazené jistiny a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 8 880 Kč, a to včetně úroku z prodlení tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku.21. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba na základě skutečností uvedených shora zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a žalovaného jsou v předmětném řízení přibližně stejné.