23 C 287/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 996 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky dočasně mu poskytnuté společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jakož i žalovaným neuhrazené další poplatky za mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednané služby, neuhrazené sjednané úroky a neuhrazený úrok z prodlení.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.4. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný tyto předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně zaplatí peněžní prostředky v souhrnné výši 8 807 Kč, to vše po 314 Kč týdně po dobu 60 týdnů, nejpozději však do 3. 2. 2018. Žalovaný však do 5. 1. 2021 uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 18 502 Kč. Právo domáhat se úhrady zbývající části žalovaným nevrácených a neuhrazených peněžních prostředků bylo ke dni 5. 1. 2021 předchůdkyní žalobkyně převedeno na žalobkyni. Z ničeho nevyplynulo, že by až do okamžiku vyhlášení rozsudku žalovaný i přes opakované výzvy uhradil předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni více než 18 502 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování zejména schopnosti žalovaného mu dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit vycházela z ověřených údajů, a sice příjmu ze zaměstnání žalovaného ve výši 6 295 Kč měsíčně, a dále z údajů poskytnutých výhradě samotným žalovaným, a sice že je základního vzdělání, svobodný, žije v podnájmu a jeho výdaje činí částku 1 256 Kč na jiný peněžitý závazek, který měl žalovaný vůči předchůdkyni žalobkyně, přičemž jeho další odhadované měsíční výdaje činí částku 4 000 Kč.5. Dále se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne , datum, písemně dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný tyto předchůdkyní žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně zaplatí peněžní prostředky v souhrnné výši 8 917 Kč, to vše po 316 Kč týdně po dobu 60 týdnů, nejpozději však do 5. 6. 2018. Žalovaný však do 5. 1. 2021 uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 12 226 Kč. Právo domáhat se úhrady zbývající části žalovaným nevrácených a neuhrazených peněžních prostředků bylo ke dni 5. 1. 2021 předchůdkyní žalobkyně převedeno na žalobkyni. Z ničeho nevyplynulo, že by až do okamžiku vyhlášení rozsudku žalovaný i přes opakované výzvy uhradil předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni více než 12 226 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování zejména schopnosti žalovaného mu dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit vycházela z ověřených údajů, a sice příjmu z podpory v nezaměstnanosti ve výši 5 970 Kč měsíčně, a dále z údajů poskytnutých výhradě samotným žalovaným, a sice že je základního vzdělání, svobodný, nezaměstnaný, žije v podnájmu a jeho výdaje činí částku 1 224 Kč na jiný peněžitý závazek, který měl žalovaný vůči předchůdkyni žalobkyně a další jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 3 000 Kč.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení věřitele [§ 3 písm. odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru] a žalovaný jako spotřebitel [§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.]. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).7. Předchůdkyně žalobkyně však ohledně skutečností souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalovaného, konkrétně ohledně jeho osobních poměrů a výdajů, vycházela výhradně z informací poskytnutých samotným žalovaným. Z předchůdkyní žalobkyně zjištěných a ověřených příjmů žalovaného navíc vyplynulo, že žalovaný již byl osobou povinnou k úhradě peněžních prostředků předchůdkyni žalobkyně, přičemž žalovaným uvedené odhadované měsíční výdaje byly zcela v rozporu s běžnou životní zkušeností.8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak v posuzované věci nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu posouzení jeho schopnosti splácet sjednané spotřebitelské úvěry posoudila zcela nedostatečně (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).9. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 o. z. a § 588 o. z.).10. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl ani s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. a § 2993 o. z. podle kterých jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný [a následně i žalobkyně, na kterou byly projednávané pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupeny (§ 1879 o. z.)] povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytli, přiznat žalobkyni právo na úhradu předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých peněžních prostředků. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně na projednávané nároky peněžní prostředky v souhrnné výši 30 728 Kč, tedy výrazně více, než kolik předchůdkyně žalobkyně žalovanému skutečně poskytla.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, která byla v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.