10 C 273/2025-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, na jejímž základě tato poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 220 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 31. 3. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil a dostal se tak do prodlení. Kromě jistiny požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Úvěr byl čerpán dne 31. 3. 2023 ve výši 7 000 Kč, dne 5. 4. 2023 ve výši 5 110 Kč a dne 14. 4. 2023 ve výši 12 110 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , anonymizováno, . Úrok byl sjednán denně ve výši 1,25 %, roční úroková sazba činila 457,5 %, RPSN činilo 4 678,99 %. Žalovaný čerpal úvěr převodem na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne 31. 3. 2023 ve výši 7 000 Kč, dne 5. 4. 2023 ve výši 5 110 Kč a dne 14. 4. 2023 ve výši 12 110 Kč, což bylo prokázáno z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného. Smlouvami o postoupení pohledávek a jejich přílohami bylo dále prokázáno, že následně byla pohledávka postoupena z původního věřitele na společnost , právnická osoba, , a ta dále pohledávku postoupila na žalobkyni. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil, resp. uhradil na úvěr toliko částku 13 039,37 Kč, a to ačkoliv byl žalovaný vyzván k jejímu vrácení ve lhůtě 3 dnů předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025, odeslanou doporučeně poštou téhož dne, což žalobkyně prokázala rovněž podacím lístkem České pošty s.p.5. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce v souladu s ustálenou praxí tak, že uzavřená smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroků denně ve výši 1,25 %, kdy roční úroková sazba činila 457,5 % a RPSN činilo 4 678,99 %. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Obdobně posuzuje danou otázku Krajský soudu v Plzni, viz rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. Dle názoru soudu se v dané věci jedná o výši nepřiměřenou a tedy zjevně odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (9,45 % p. a., dle ČNB 3/2023) Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 24 220 Kč a na úvěr zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 13 039,37 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Pokud se jedná o úrok z prodlení soud jej přiznal v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 10. 6. 2025 do zaplacení, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění dopisem ze dne 2. 6. 2025, odeslaném prostřednictvím provozovatele poštovních služeb téhož dne, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 5. 6. 2025. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která skončila s přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku dne 9. 6. 2025. Dne 10. 6. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data, a to ve výši, jež vyplývá z právních předpisů. Z uvedených důvodů pak byl uplatněný nárok na úrok z prodlení v přesahující části zamítnut. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení (až na nepatrnou část) úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 180,63 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.