16 C 253/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 6. 1. 2025. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ), a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 20 000 Kč, a to v platbě dne , datum, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a musí žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil žalobkyni ničeho. Výzva k plnění před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne 26. 12. 2024. Pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společností , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ), IČ , IČO, , se sídlem , adresa, společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , následně byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, (žalobkyni).2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalovaný tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Výpisem z bankovního účtu žalovaného a potvrzením o provedené platbě společnosti , právnická osoba, bylo prokázáno, že dne , datum, byla zaslána žalovanému částka v celkové výši 20 000 Kč. Platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, (rodné číslo žalovaného). Ze sdělení banky bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka, vč. nároku na vydání bezdůvodného obohacení, byla dále postoupena z původního věřitele , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, ), IČ , IČO, , na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně na žalobkyni. Předmětem postoupení byla v obou případech též pohledávka za žalovaným identifikovaná mj. číslem shodným s variabilním symbolem, pod kterým byla poskytnuta shora zmíněná souhrnná částka 20 000 Kč. Oznámením ze dne 26. 12. 2024 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, výzvou k úhradě z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Z negativního tvrzení žalobkyně pak bylo prokázáno, že žalovaný na uvedený dluh neuhradil ničeho. K existenci v upomínce zmíněné smlouvy spotřebitelském úvěru č. , číslo, žalobkyně žádné důkazy, s výjimkou znění smlouvy, které však nebylo žalovaným podepsáno, nepředložila, přičemž s ohledem na žalobní tvrzení a právní kvalifikaci svého požadavku jako bezdůvodné obohacení to zjevně žalobkyně ani nezamýšlela.5. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně, že žalobkyně neprokázala uzavření žádné smlouvy mezi její právní předchůdkyní a žalovaným podle ustanovení § 1725 občanského zákoníku, dle kterého je smlouva uzavřena, jakmile strany ujednaly její obsah. Je tedy zjevné, že soud nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku., na níž se v uvedených upomínkách odkazuje. Shora zjištěný skutkový stav soud proto po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel na svůj bankovní účet od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, kdy nebyl prokázán platný právní titul, na základě kterého by měla žalovaná na uvedou částku nárok. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu žalobkyni předmětnou částku nevrátil. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je totiž závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 6. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 26. 12. 2024 zaslala žalovanému výzvu k plnění, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů. Dne 6. 1. 2025 tak již nepochybně nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto požadovaného data.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to odměna za dva úkony právní služby poskytnuté do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení a výzva k plnění) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle §14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, a za jeden úkon právní služby v podobě sepisu návrhu poskytnutého po 1. 1. 2025, tj. dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, ve výši 400 Kč opět s spolu s paušální náhradou hotových výdajů 100 Kč (dle § 14b odst. 5 písm. a) a advokátního tarifu), a dále příslušná DPH. Náklady řízení ve výši 2 373 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které nabízí předchůdkyně žalobkyně neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má předchůdkyně žalobkyně v rámci správy svých pohledávek jistě k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv, a následná rozdílná právní kvalifikace soudem je bez významu. Při podání