22 C 141/2025-16 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 474,16 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 099,47 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovanou distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě níž žalované poskytla úvěr až do výše 5 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 4. 2026. Úvěruschopnost žalované byla řádně prošetřena v souladu s požadavky dle zákona č. 257/2016 Sb. Žalované byl úvěr poskytnut prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, , a to dne , datum, v částce 5 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 11 474,16 Kč představující jistinu ve výši 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,5 Kč a smluvní úrok ve výši 6 374,69 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky od 22. 11. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 52,66 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.Žalobkyně předložila listinné důkazy – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne , datum, , Všeobecné obchodní podmínky, informace o poskytnutém úvěru, předpis denních splátek, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 5 300 Kč, žalovaná se zavázala, že úvěr splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky a denním úrokem 1,066 %. Splatnost první splátky byla 21. 11. 2024, poslední splátka (konec trvání smlouvy) byla splatná dne 15. 4. 2026. V případě porušení povinnosti uhradit poskytnutou částku ve stanovené lhůtě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od následujícího dne prodlení. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že částka 5 000 Kč byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, , skutečnost, že je žalovaná majitelkou tohoto účtu a že na tento účet byla připsána dne , datum, částka 5 000 Kč od žalobkyně, soud ověřil dotazem u Komerční banky, a.s. Z formuláře o informacích o spotřebitelském úvěru a dokumentů: Identifikované příjmy, BankID výpis, autorizace ověření totožnosti, principy posuzování úvěruschopnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., a souhlas se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prošetřena. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě poskytnuté částky včetně příslušenství, a to dopisem odeslaným žalované doporučeně dne 19. 6. 2025. Obsah listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženým v žalobě.Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2395 a § 2048 o. z. Z těchto ustanovení vyplývá, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho vyžádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Projednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu.Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o .z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku, který v projednávané věci činí 1,066 % denně, úroková roční míra poskytnutého úvěru tak činí 389,09 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB – ukazatel Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry, dle které v době uzavření Smlouvy činil obvyklý úrok 8,53 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra přesahuje obvyklý úrok více než čtyřicetipětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by právní žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva jse tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platných smluv je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalované celkem částku 5 000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 19. 6. 2025 výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů, dne 24. 6. 2025 byla výzva žalované doručena podle § 573 o. z., do 27. 6. 2025 měla žalovaný plnit a od 28. 6. 2025 je v prodlení podle § 1 958 o. z.Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl, když přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky odpovídající dosud nevrácenému bezdůvodnému obohacení žalované ve výši 4 999,97 Kč, tedy částku, kterou žalobkyně označila jako dlužnou jistinu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě do 27. 6. 2025 prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, ode dne následujícího, tj. od 28. 6. 2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok III.).