23 C 285/2025-14 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 29 388,01 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 902,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 481,36 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 751 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 632,09 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 121,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku vyčísleného od 15. 1. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 445,14 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 826,43 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 902,13 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 383,49 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle tohoto úvěru uhradit sjednané paušální ceny za plnění a služby ve výši 12 888 Kč. Celková částka 27 888 Kč byla splatná ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a dluží z něj částku 11 902,13 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 nastoupila do práv původního věřitele.2. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 10. 10. 2025, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 12 888 Kč, jenž představuje úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celková částka 27 888 Kč měla být uhrazena ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 8 %, RPSN 272,44 %. Ze smlouvy dále vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaný uhradil dne 15. 11. 2022 částku 2 000 Kč, dne 16. 12. 2022 částku 2 000 Kč a dne 15. 1. 2023 částku 2 000 Kč, celkem 6 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne 2. 4. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 17. 7. 2025.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, za který se zavázal žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená - činí téměř 86 % poskytnutých peněžních prostředků. Navíc smlouva obsahuje řadu dalších sankčních opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. poplatek 750 Kč za odeslání každé upomínky, přičemž náklady tvoří 250 Kč a zbytek je smluvní pokuta, či poplatek 1 500 Kč za oznámení dlužníku, že jeho pohledávka byla postoupena inkasnímu pracovníkovi, a další). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti k žalobě přiloženy nebyly.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že z částky 15 000 Kč uhradil žalovaný celkem 6 000 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 15 000 Kč zbývá k úhradě 9 000 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, která mu byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalovaného následující den, tj. 18. 7. 2025. Od tohoto dne byl žalovaný povinen plnit, a ode dne následujícího, tj. od 19. 7. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 9 000 Kč z požadovaných 29 388,01 Kč), žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.18. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platebn