23 C 324/2025-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 890 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalobkyní. Společnost , právnická osoba, nabyla pohledávku od společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 34 704,36 Kč. Splatnost byla sjednána na 1. 6. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení a dne 14. 8. 2023 byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 29 814,36 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 890 Kč s možností opakovaného čerpání. Smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců. Roční úroková sazba činila 457,50 %. Celková výše úroku činila 17 943,99 Kč, celkem měl žalovaný uhradit částku 22 833,99 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 4 672,19 %. Splatnost byla sjednána do 1. 6. 2024. Úvěr měl být splácen v minimální splátce, která činila 10 % z použité částky plus veškeré úroky a penále. Žalovaný postupně čerpal úvěr ve výši 34 704,36 Kč, a to ve splátkách 1. 6. 2022 ve výši 4 890 Kč, 11. 7. 2022 ve výši 4 000 Kč, 29. 8. 2022 ve výši 4 000 Kč, 12. 9. 2022 ve výši 4 890 Kč, 12. 10. 2022 ve výši 4 890 Kč, 14. 11. 2022 ve výši 4 890 Kč, 12. 12. 2022 ve výši 4 890 Kč, 13. 2. 2023 ve výši 929,10 Kč a 6. 6. 2023 ve výši 1 325,26 Kč. Z potvrzení o provedených platbách a zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovanému byl postupně poskytnut úvěr ve výši 34 704,36 Kč. Přesto, že v žalobě bylo uvedeno, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 29 814,36 Kč, následně žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 46 379,84 Kč, a to ve splátkách 5 501,25 Kč dne 11. 7. 2022, 5 550 Kč dne 12. 8. 2022, 4 700 Kč dne 12. 9. 2022, 6 662,63 Kč dne 11. 10. 2022, 6 662,62 Kč dne 11. 11. 2022, 6 601,50 Kč dne 12. 12. 2022, 2 322,75 Kč dne 12. 1. 2023, 2 261,63 Kč dne 13. 2. 2023, 2 188,88 Kč dne 12. 4. 2023, 2 041,58 Kč dne 26. 4. 2023 a 1 887 Kč dne 11. 5. 2023. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 vč. příloh a seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností , právnická osoba, nejprve společnosti , právnická osoba, a následně žalobkyni. Oznámením ze dne 2. 6. 2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 2. 6. 2025, kterou dle podacího lístku z téhož dne žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 890 Kč s možností opakovaného čerpání, za který se zavázal žalovaný uhradit úrok ve výši 17 943,99 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného úroku je zcela nepřiměřená, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z výpisu z databáze ARAD ČNB na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators soud zjistil, že v měsíci červnu 2022 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 8,84 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které zůstalo jen na úrovni tvrzení. Žalobkyně předložila pouze kopii občanského průkazu žalovaného, další doklady nedoložila.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 34 704,36 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že z částky 34 704,36 Kč uhradil žalovaný celkem 46 379,84 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy úvěr byl v plném rozsahu uhrazen. Žaloba byla proto zamítnuta.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.