42 C 118/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 3 390 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 2 900 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 45týdenních splátkách po 154 Kč. Splatnost jistiny s příslušenstvím byla stanovena na 20.1.2012.Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil částku ve výši 3 510 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným ničeho uhrazeno.Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání mu byly doručeny do vlastních rukou náhradně postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“ nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Dne , datum, podepsal žalovaný a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce, varianta , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě, ke Smlouvě žalobkyně doložila též smluvní podmínky. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila též Zákaznickou kartou ze dne 11.3.2011, žalovaný byl k datu poskytnutí úvěru uchazečem o zaměstnání pobírajícím podporu v nezaměstnanosti, žijícím v nájemním bytě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč způsobem, který žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 4 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 2 900 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 6 900 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45týdenních splátkách po 154 Kč, poslední splátka v částce 124 Kč. Roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 70,94%.Z předžalobní upomínky datované dnem 29.7.2025 a z příslušného podacího lístku ze dne 30.7.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 od postupitele včetně podacího lístku ze dne 27.10.2023, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovaným, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.4. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne , datum, , je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen „n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen „o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy: „smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky.Podle § 9 odst. 1 tehdy platného a účinného zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.5. Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 2 900 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud posuzuje jako cenu za poskytnutí půjčky (analogicky lze tedy tuto cenu považovat za úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 72,5 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 45 týdnů (cca 10 měsíců), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 70,94 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období měsíce březen 2011 pohybovala na úrovni 15 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva.Další důvod neplatnosti Smlouvy spatřuje soud v poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného v době uzavření Smlouvy, a dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019: „Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období.“ Žalovaný byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru osobou bez příjmu ze zaměstnání, jeho jediný příjem tvořila blíže neidentifikovaná sociální dávka v částce, která by stěží pokryla běžné životní náklady, tím spíše, že žalovaný v době poskytnutí úvěru musel hradit nájemné, neboť obýval nájemní byt. Žalovaný dle závěru soudu nebyl úvěruschopný a spotřebitelský úvěr mu neměl být poskytnut, neboť splácení úvěrové jistiny spolu s příslušenstvím nakonec vedlo jen ke zhoršení ekonomické situace žalovaného.Podle ustanovení § 524 odst. 1, odst. 2 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a žalobkyně ji doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení