45 C 200/2025-56 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8.7.2025 domáhala po žalované zaplacení částky celkem 28 821,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila žalobkyni další částku ve výši 3 300 Kč, a to dne 4.7.2024. Žalovaná částka se tak skládá z původní dlužné jistiny ve výši 19 835 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 145 610,51 Kč ode dne 27.3.2024 do dne podání žaloby, tedy ve výši 7 588,70 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20.06.2024 do zaplacení, tj. úrok z částky 21 116,02 Kč od 20.06.2024 do 04.07.2024 ve výši 332,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 19 835,10 Kč od 05.07.2024 do zaplacení Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 38,9 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 13.10.2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje úrok v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně. Žalovaná po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 4.9.2025 se bez omluvy nedostavila ačkoliv jí bylo předvolání doručeno dne 18.8.2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v nepřítomnosti žalovaného3. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.4. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:6. Z potvrzení žalobkyně o licenci ČNB k poskytování nebankovních úvěrů soud zjistil, že žalobkyně je od 11.5.2018 oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.7. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně dodatku k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne 19.1.2025, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaná se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 49 632 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 1 034 Kč Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 38,90 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů ve výši 46,64 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.8. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u Equa Bank a.s. č. , č. účtu, za měsíc srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2022, soud zjistil, že v měsíci září měla žalovaná příjem ze zaměstnání 23 621 Kč, v říjnu 25 264 Kč, v listopadu 29 306 Kč, v prosinci 24 000 Kč.9. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalované v těchto registrech s negativním výsledkem.10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, vyplatila na účet žalované č. č. , č. účtu, částku ve výši 25 000 Kč.11. Z výzev ze dne 15. 5. 2024 a 14. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 15, č. 16 a následně i č. 17. Zároveň byla žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.12. Z oznámení ze dne 18.6.2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou písemně informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaná byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku 24 533 Kč uhradila ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.13. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla k plnění vyzvána výzvou ze dne 12.11.2024.14. Z karty klienta ze dne 4.7.2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku celkem ve výši 17 776 Kč.15. Z výpisu z databáze ARAD ČNB na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators soud zjistil, že v měsíci lednu 2023 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 9,33 %.16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:17. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.18. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.19. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.25. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. (tzv. zneužívající klauzule) jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odst. 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.26. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného