45 C 257/2025-81 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9.9.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 146 869 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne smlouvu o úvěru č. , číslo, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně řádně ověřena. Žalovaný se tuto částku včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaného ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně zavázal vrátit prostřednictvím pravidelných 48 měsíčních splátek ve výši 1 034 Kč, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2023. Žalovaná žalobkyni uhradila do zesplatnění celkem 48 měsíčních splátek po 6 838 Kč (tj. celkem 328 224 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze 4 splátky po 6 838 Kč, a se splátkou č. 5 se dostal do prodlení o délce 65 dnů, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 19.01.2025. Ještě před zesplatněním vznikl žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 5 a 6 v délce 30 dnů a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dnů ve výši 1000 Kč (za prodlení se splátkami 2, 3, 4, 5, 6). Žalovaná částka se tak skládá ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 98 537,34 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 19 147,79 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, z náhrady nákladů ve výši 1000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 117 685,13 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.01.2025 do dne podání žaloby, tedy ve výši 27 186,39 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 537,34 Kč ode dne 21.01.2025 do zaplacení Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,08 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 14.2.2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, požaduje úrok v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně. Žalovaný po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřil při soudním jednání konaném dne 30.10.2025 tak, že nárok žalobkyně uznává co do důvodu a výše. Jeho měsíční příjmy činí částku asi 35 000 Kč měsíční výdaje na ostatní půjčky a nájem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný navrhl, aby mu soud umožnil plnit dluh ve splátkách ve výši 10 000 Kč měsíčně, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas.3. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.4. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.5. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:6. Z potvrzení žalobkyně o licenci ČNB k poskytování nebankovních úvěrů soud zjistil, že žalobkyně je od 11.5.2018 oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.7. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku za použití jedinečného kódu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 328 224 Kč formou 48 měsíčních splátek ve výši 6 838 Kč. Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 78,08 % ročně a výše roční procentní sazby nákladů ve výši 106,55 %. Žalovaný se zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení v délce 30 dnů a uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.8. Z předsmluvního formuláře ze dne , datum, a prohlášení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru informován podmínkách úvěru, včetně výše úrokové sazby, smluvní pokuty či výše RPSN.9. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u Fio Banky, a.s. č. , č. účtu, za měsíc srpen, 2023, soud zjistil, že v tomto měsíci měl žalovaný příjem ze zaměstnání 24 266 Kč. Dále z potvrzení o platbě soud zjistil, že na účet žalovaného přišla platba dne 10.5.2024 platba ve výši 28 299 Kč, dne 11.4.2024 platba ve výši 181 060 Kč, dne 12.3.2024 platba 26 650 Kč, dne 12.2.2024 platba 28 325 Kč.10. Z výpisu z registru SOLUS, NRKI soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v těchto registrech s negativním výsledkem.11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 78 000 Kč, a z výdajů žalovaného ve výši 17 886 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u Vězeňské služba ČR a má smlouvu na dobu neurčitou. Dále uvedl, že je svobodný a žije sám.12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 28.5.2024 vyplatila na účet žalovaného , č. účtu, částku ve výši 100 000 Kč.13. Z výzev ze dne 16.12.2024 a 15.1.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužných splátek, se kterými se žalovaná ocitla v prodlení, tedy splátek č. 5, č. 6 a následně i č. 7. Zároveň byla žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.14. Z oznámení ze dne 19.1.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy. Žalovaná byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku 119 683 Kč uhradil ihned. Dále žalobkyně žalovanou upozornila, že v případě, že nebude dlužná částka splacena do 10 dnů od odeslání výzvy, přistoupí žalobkyně k soudnímu řešení sporu.15. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl k plnění vyzvána výzvou ze dne 20.8.2025.16. Z karty klienta ze dne 8.9.2025 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem ve výši 27 352 Kč.17. Z výpisu z databáze ARAD ČNB na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators soud zjistil, že v měsíci květnu 2024 byla obvyklá výše roční procentní sazby úvěrů pro spotřebitele 8,86 %.18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:19. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr.20. Soud, vědom si své povinnosti zkoumat přiměřenost sjednaných úroků z úřední povinnosti, se nejprve zabýval platností účastníky sjednané Smlouvy, a to jak jejích jednotlivých ustanovení, tak Smlouvy jako celku.21. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je p