45 C 298/2025-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 740 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy ze dne , datum, byla žalované na jeho bankovní účet č. , č. účtu, po provedení verifikační platby poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to formou splátek nejpozději k 4. dni v měsíci. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a na základě výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a ke dni 6.4.2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč, dále smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a spolu se smluvní pokutou ve výši 3 740 Kč. Žalobkyně rovněž uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, tak požaduje, aby byl nárok posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud podle § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování žalobkyní navrženými listinnými důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla.5. Na základě soudem provedených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet včetně úroku ve výši 40 % měsíčně a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a dne , datum, , č. , číslo, ). Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. č. , č. účtu, , částku ve výši 4 000 Kč dne 2.1.2024, a ve výši 6 000 Kč dne , datum, (zjištěno z potvrzení o platbě a výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2024). Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období měsíc srpen až říjen 2023 soud zjistil, že žalovaná v tomto období čerpala několik zápůjček od , právnická osoba, ve výši celkem 52 500 Kč, dále od , právnická osoba, ve výši 74 000 Kč, dále splácela již , Anonymizováno, , a pobírala mzdu v průměrné výši asi 25 000 Kč měsíčně. Z čehož vyplývá, že žalovaná měla sice před poskytnutím úvěru pravidelný příjem, ale zároveň další zápůjčky (spotřebitelské úvěry) v řádek desítek tisíc Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované dopisem ze dne 1.6.2024 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 30 521 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1.6.2024). Žalovaná byla vyzvána k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 14.6.2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14.6.2025 včetně podacího lístku z téhož dne).6. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 577 o. z. Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.8. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. (tzv. zneužívající klauzule) jsou zneužívající ujednání ta, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odst. 2 zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek www.rerum.cz na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s příslušenstvím splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě, což však neučinila.12. Soud však shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.13. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně (480 % ročně), RPSN činila 5509,40 %. Soud má za to, že tato úroková sazba zcela zjevně (očividně) přesahuje obvyklou hranici úrokových sazby, kterou lze považovat za akceptovatelnou. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud poukazuje na databázi České národní banky ARAD (dostupné na https://www.cnb.cz/arad/#/cs/indicators) z níž vyplývá, že v prosinci 2023 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 9,23 % ročně. Žalobcem požadovaná úroková sazba 480 % ročně tak několikanásobně přesahuje výši obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení.14. Ve světle citovaných ust. § 1813 a § 577 o.z. a také s ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů, totiž dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Příslušné ujednání o úroku tedy nelze oddělit od zbytku smlouvy, pročež dospěl soud k závěru, že v tomto případě je ujednání o lichevním a nadmíru vysokém úroku další skutečností, jež způsobuje absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy.15. S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že Smlouva je sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalované coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany.16. Soud tak dospěl k závěru, že předmětná Smlouva je absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy. Smlouva je přitom neplatná od počátku a soud je povinen k této neplatnosti přihlížet z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu.17. Soud dále má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla (byť