7 C 88/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

Dle tvrzení žalobkyně pohledávka vznikla na základě Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , číslo, , kterou účastníci uzavřeli dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Na základě smluvních ujednání se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy, a to k datu splatnosti do 19.10.2025. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky v celkové částce 10 300 Kč vrátí v pravidelných denních splátkách ve výši 1,99 % z poskytnutých peněžních prostředků a zaplatí současně i poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalovaný uhradil toliko částku 7,93 Kč a dostal se do prodlení s úhradou splátek, načež žalobkyně celý úvěr zesplatnila kde ni 6.09.2024. Žalovaná má k dnešnímu dni nesplacenou pohledávku ve výši 21 563,56 Kč, která se skládá z:- Jistina: 10 292 Kč- Poplatek za poskytnutí úvěru: 201,64 Kč- Poplatek za službu Klidné spaní, Presto a Informační SMS: celkem 457 Kč- Smluvní úrok 0,87 % denně : 10 611,31 Kč- Smluvní pokuta 265,63 Kč- za prvních 90 dnů prodlení žalovaného ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, tedy od 7.06.2024 do 5.09.2024. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne 20.01.2025.Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.Z předložených důkazů soud zjistil, že účastníci dne , datum, uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 1 000 Kč a 9 300 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se částku 10 300 Kč zavázala žalobkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 0,866 % denně, v pravidelných denních splátkách ve výši dle čerpané částky úvěru, spolu s poplatky za poskytnutí úvěru v celkové částce 457 Kč. Ve smlouvě, respektive Všeobecných obchodních podmínkách, které smlouva označuje za svou nedílnou součást, se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil toliko částku 7,93 Kč, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzýván a byla mu zaslána upomínka před podáním žaloby dne 20.01.2025.Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím shora popsaného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice v žalobě obšírně popsala, jakým způsobem úvěruschopnost žalovavé prověřovala, avšak k těmto tvrzením nepředložila žádný relevantní důkaz.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat.Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 300 Kč, žalovaný před podáním žaloby žalobkyni uhradil pouze částku 7,93 Kč, soud tedy částku ve výši 10 291,1 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu.V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 20.1.2025, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, v souladu s ustanovením § 573 o.z. nastala fikce doručení třetí pracovní den po odeslání, žalovaný tak byl povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 24.01.205 a od 25.01.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013.Ve zbytku (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta) soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného v řízení je téměř roven.