10 C 31/2026-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, a , datum, byla schválena a uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, který byl téhož dne poskytnut převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet úrok ve výši 40 % p. m. a jistinu mohl splatit kdykoli, avšak dostal se do prodlení, byl opakovaně upomínán a dne 4. 1. 2025 došlo k zesplatnění celého úvěru. Předmětem návrhu je pohledávka ve výši 42 000 Kč, skládající se z nesplacené jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného úroku 12 000 Kč, přičemž žalobkyně alternativně uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Po podání žaloby vzala žalobkyně svůj návrh částečně nazpět, a to co do částky 14 599 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu že uvedenou částku žalovaná uhradila před podáním žaloby. Soud proto v uvedeném rozsahu řízení ve výroku I. zastavil.3. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 6 000 Kč, a to na účet žalované č. ú. , č. účtu, . Úvěr byl sjednáván na dobu určitou do doby splacení jistiny, kdy žalovaná se zavázala splácet úrok úvěru vždy k 1. dni v měsíci s tím, že jistinu je možné splatit kdykoliv. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 40 % p. m. RPSN činilo 5539,39 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně které by žalovaná byla v prodlení. Žalované byl poskytnut úvěr dne 2. 8. 2024 ve výši 6 000 Kč a dále dne 12. 8. 2024 ve výši 24 000 Kč, jak vyplývá z vyžádaného bankovního výpisu. Z negativního tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná uvedený úvěr nesplatila, uhradila toliko částku 14 599 Kč. K vrácení dlužné částky byla žalovaná prokazatelně vyzvána dopisem právního zástupce odeslaným dle podacího lístku dne 21. 10. 2025, a to s lhůtou k plnění do 3 dnů.6. Podle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž konečná výše RPSN činila 5539,39 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami, tj. 60 % p.a. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 30 000 Kč a zaplatila dle tvrzení žalobkyně částku 14 599 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku II. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 28. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 21. 10. 2025 zaslala žalované doporučenou výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 24. 10. 2025. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. Dne 28. 10. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy s přihlédnutím k příslušenství byla v řízení úspěšnější žalovaná. Té však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.