16 C 357/2025-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 19 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17.11.2024. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne , datum, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 3 680 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a smluvního úroku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit do 16.11.2024. Žalobkyně se celkem domáhá zaplacení částky ve výši 19 680 Kč představující dlužnou jistinu a smluvní úrok. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni jako novému věřiteli, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16.4.2025 zaslaným doporučeně na adresu žalované. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou marně vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.2. Ve věci byl dne 21.2.2025 vydán Okresním soudem v Sokolově elektronický platební rozkaz pod č.j. EPR 248590/2025-6, vůči němuž podala žalovaná odpor, ve kterém uvedla, že žádá o splátkový kalendář, neboť již po dobu 12 měsíců nepracuje, přišla o zaměstnání a pobírá invalidní důchod ve výši 8 239 Kč, z něhož hradí nájemné a živobytí. Chtěla by požádat o insolvenci, ale zatím to nevychází finančně. Žalovaná požádala o splátku ve výši 200 Kč měsíčně. Ke svému vyjádření žalovaná přiložila potvrzení o výši invalidního důchodu a doklad k úhradě nájemného.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované uvedený v předmětné smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny i částku ve výši 3 680 Kč, jenž představuje smluvní úrok v souvislosti s poskytnutou půjčkou, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit 13.10.2024. RPSN půjčky činilo 1141,20 %.5. Pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.12. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 279,83 %, přičemž konečná výše RPSN činila 1141,20 %. Z ujednání o smluvním úroku je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).13. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (září 2024) cca 9,13 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak mnohonásobně vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.14. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná obdržela od původního věřitele částku ve výši 16 000 Kč, na které doposud žalovaná neuhradila ničeho, je tedy povinna vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 16 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 16.4.2025, kterou žalobkyně žalované odeslala prostřednictvím poštovní přepravy dne 16.4.2025 (doklad o dřívějším odeslání nebyl žalobkyní doložen) a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 21.4.2025, a žalovaná měla plnit den následující (tj. dne 22.4.2025), a v prodlení je tak od 23.4.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 23.4.2025 do zaplacení.15. Vzhledem k tomu, že