16 C 382/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 21 570 Kč s úrokem z prodlení z částky 21 570 Kč od 10.11.2023 do zaplacení ve výši 15 % představující nesplacené peněžní prostředky s příslušenstvím poskytnuté žalované žalobkyní dle smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , kdy jistina úvěru činila 15 000 Kč a souhrnný poplatek pak 12 270 Kč, kdy žalovaná uhradila jen částku ve výši 5 700 Kč, když před poskytnutím úvěru žalobkyně měla řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Žalovaná měla podle uzavřené smlouvy splácet týdně 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 5 700 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalovaná tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně jakožto právnická osoba poskytující úvěry a žalovaná, jakožto fyzická osoba (spotřebitel) dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kdy na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut hotovostně úvěr ve výši 15 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za zapracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč a úrok ve výši 2 970 Kč, zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, RPSN úvěru 212,77 %, kdy celková částka k vrácení činila 27 270 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně příslušenství a poplatků vrátit v 60ti týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru sepsala evidenční kartu, kde jsou informace o žalované a jejích poměrech, kdy příjmy domácnosti mají činit 11 735 Kč, výdaje pak 9 492 Kč, z evidenční karty není zřejmé, že by žalovaná měla jiné závazky. V evidenční kartě nejsou žádné další údaje, jak mimo sdělených údajů žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný úvěr postupně splatila celkem 5 700 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, a to předžalobní upomínkou ze dne 18.2.2025, tato upomínka byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, tj. 18.2.2025.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.12. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 70,89 % rovněž další poplatky. Souhrnné poplatky podle názoru soudu tvoří poplatek za zapracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč a úrok ve výši 2 970 Kč, a tyto jako celek byly příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 212,77 %. Z ujednání o poplatcích je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se navíc nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).13. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (září 2022) cca 10,19 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 20x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.14. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že smlouva o úvěru by neobstála ani ve světle ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala