22 C 208/2025-27 — Okresní soud v Sokolově

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 69 885,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 27. 8. 2024 do zaplacení s tvrzením, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla uzavřena úvěrová smlouva ve znění jejího dodatku, a to elektronickou formou, na základě které byl žalované poskytnut dne , datum, úvěr ve výši 64 000 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě č. , č. účtu, , přičemž žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 76,04 % ročně, přičemž poslední splátka úvěru byla splatná ke dni 22. 7. 2027. Za dobu trvání smluvního vztahu se však žalovaná dostala do prodlení s řádným splácením smluvených splátek, přičemž na vyčerpaný úvěr uhradila celkem 48 780 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění a úvěr v dosud nesplacené výši zesplatnila ke dni 26. 8. 2024. Dluh žalované tak nadále sestává z dlužné jistiny a kapitalizovaného smluvního úroku v souhrnné výši 69 885,47 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, která žalovanou písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žalovaná dosud ničeho neuhradila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní ke skutkovému stavu zjistil, že dne , datum, byl žalovanou podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. , číslo, ve znění jejího dodatku (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 64 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců s měsíční splátkou ve výši 4 878 Kč. Celková částka splatná žalovanou (nezahrnující sjednané pojistné) byla sjednána ve výši 205 440 Kč s úrokovou sazbou 76,04 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 109,03 %. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář a Dodatek č. 1 ke smlouvě, jehož obsahem je sjednání způsobu provedení uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 64 000 Kč na účet žalované dne 17. 7. 2023, který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy. Vyplacení úvěru má soud za prokázané též ze sdělení Komerční banky, a.s. opatřené soudem. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 7. 2023 bylo žalované oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 64 000 Kč. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. O okamžitém zesplatnění úvěru byla žalovaná ze strany právní předchůdkyně žalobkyně informována prostřednictvím Oznámení ze dne 26. 8. 2024. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti vyplacenému úvěru ve výši 64 000 Kč uhradila celkem 48 780 Kč. K postoupení předmětné pohledávky za žalovanou došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, . Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě služné částky na základě doložené předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2025 spolu s potvrzením o jejím odeslání.Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 76,04 % ročně (přičemž v červenci 2023 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 9,57 % ročně), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši téměř osminásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě nemůže obstát argument žalobkyně, že žalovaná byla s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámena a souhlasila s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 64 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby žalobkyni uhradila 48 780 Kč (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak v řízení nerozporovala), soud tedy částku ve výši 15 220 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 4. 3. 2025, ve které jí žalobkyně poskytla třídenní lhůtu. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalované dne 7. 3. 2025, od 10. 3. 2025 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 11. 3. 2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.).Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.