23 C 353/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 48 480 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 19 836,88 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 802,26 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 085 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 720,15 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 535,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, úroku vyčísleného od 23. 5. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 845,61 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 3 596,41 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 836,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 639,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal vedle tohoto úvěru uhradit sjednané paušální ceny za plnění a služby ve výši 21 480 Kč. Celková částka 46 480 Kč byla splatná ve 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a dluží z něj částku 19 836,88 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 nastoupila do práv původního věřitele.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.3. Soud ve věci nařídil na den 12. 1. 2026 jednání. Předvolání bylo žalovanému doručeno stejným postupem na adresu jeho trvalého bydliště. Žalovaný se bez omluvy k soudu nedostavil, proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu.4. Zástupce žalobkyně, který se k soudu osobně dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, soud návrhu nevyhověl a provedl dokazování.5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 21 480 Kč, jenž představuje úrok ve výši 1 268 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 4 500 Kč. Celková částka 46 480 Kč měla být uhrazena ve 14měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 8 %, RPSN 272,44 %. Ze smlouvy dále vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaný uhradil dne 23. 3. 2023 částku 3 500 Kč, dne 29. 5. 2023 částku 6 500 Kč a dne 30. 10. 2023 částku 500 Kč, celkem 10 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovaným s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dne 2. 4. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 17. 7. 2025.6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.8. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, za který se zavázal žalovaný uhradit souhrnný poplatek ve výši 21 480 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená - činí téměř 86 % poskytnutých peněžních prostředků. Navíc smlouva obsahuje řadu dalších sankčních opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. poplatek 750 Kč za odeslání každé upomínky, přičemž náklady tvoří 250 Kč a zbytek je smluvní pokuta, či poplatek 1 500 Kč za oznámení dlužníku, že jeho pohledávka byla postoupena inkasnímu pracovníkovi, a další). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti k žalobě přiloženy nebyly.16. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).17. Soud zjistil, že z částky 25 000 Kč uhradil žalovaný celkem 10 500 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 25 000 Kč zbývá k úhradě 14 500 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, která mu byla zaslána doporučeně téhož dne. Žalobkyně žalovanému stanovila lhůtu k úhradě do 1. 8. 2025, a ode dne následujícího, tj. od 2. 8. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 14 500 Kč z požadovaných 48 480 Kč), žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné nák