23 C 355/2025-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 180 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalobkyní. Společnost , právnická osoba, nabyla pohledávku od společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, . Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 3 180 Kč. Splatnost byla sjednána na 23. 2. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení a dne 14. 5. 2022 byla informována o zesplatnění úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila žádnou částku. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 180 Kč s možností opakovaného čerpání. Smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců. Roční úroková sazba činila 457,50 %. Celková výše úroku činila 11 378,90 Kč, celkem měla žalovaná uhradit částku 14 558,90 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 4 726,08 %. Splatnost byla sjednána do 23. 2. 2024. Úvěr měl být splácen v minimální splátce, která činila 10 % z použité částky plus veškeré úroky a penále. Žalovaná postupně čerpala úvěr ve výši 3 180 Kč, a to ve splátkách 1 180 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč. Z potvrzení o provedených platbách a zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalované byl postupně poskytnut úvěr ve výši 3 180 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 vč. příloh a seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností , právnická osoba, nejprve společnosti , právnická osoba, a následně žalobkyni. Oznámením ze dne 2. 6. 2025 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě ze dne 2. 6. 2025, kterou dle podacího lístku z téhož dne žalobkyně prokazatelně odeslala žalované, bylo doloženo, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 3 180 Kč s možností opakovaného čerpání, za který se zavázala žalovaná uhradit úrok ve výši 11 378,90 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného úroku je zcela nepřiměřená, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato se obvykle pohybuje do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě úroku uvedeného ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tvrzením žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které zůstalo jen na úrovni tvrzení. Žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 180 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud z tvrzení žalobkyně zjistil, že z částky 3 180 Kč neuhradila žalovaná žádnou částku. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 2. 6. 2025, která jí byla odeslána doporučeně téhož dne. Následujícího dne, 3. 6. 2025, se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena tři dny, tedy do 6. 6. 2025. Ode dne následujícího, tj. 7. 6. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 180 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůta pro náhradu nákladů řízení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů podle § 7 a. t. pak se zdejší soud s tímto vyčíslením neztotožňuje. Podaná žaloba je ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněny pouze data smluv, upomínek a výše poskytnutého úvěru.