45 C 319/2025-14 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16.10.2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 21.5.2025. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejdříve zaregistroval zadáním svých osobních údajů. Následně žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru. Na to žalobkyně reagovala zasláním návrhu úvěrové smlouvy v rámci webového rozhraní. Žalovaný tento návrh akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu z SMS zprávy, který mu byl zaslán na její telefon za účelem legitimace uzavírané smlouvy. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy téhož dne zaslala žalovanému částku ve výši 15000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný nesplatil svůj závazek řádně a včas. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 10 500 Kč (150 Kč x 70 dní), a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, to vše spolu s úrokem z prodlení od 22.5.2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezúspěšně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli v tento den shora uvedenou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na 70 dní od doby čerpání a žalovaný se zavázal tyto vrátit i s příslušenstvím a poplatky nejpozději poslední den doby trvání úvěru, tj. 21.5.2025. Žalobkyně se dále zavázala, že poskytne žalovanému peněžní prostředky do tří pracovních dnů od uzavření smlouvy formou bezhotovostního převodu na účet č. , č. účtu, . Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že žalovaný uhradí i denní poplatek za poskytnutí (čerpání) úvěru v celkové výši 10 500 Kč (1 % za každý den trvání úvěru, tj. 365 % ročně). Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Smlouva je podepsána žalobkyní a elektronicky podepsána žalovaným prostřednictvím verifikačního SMS kódu.6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne , datum, na č. ú. , č. účtu, částku 15 000 Kč.7. Z předžalobní upomínky ze dne 24.9.2025 vč. potvrzení o podání ze dne 26.9.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.15. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.16. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.19. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.20. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jak žalobkyně, tak žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tedy s úrokem ve výši 365 % ročně. Soud se tak v tomto řízení primárně zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který fakticky činí částku 10 500 Kč.21. K tomu soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 16. 3.2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém se mimo jiné uvádí, že „Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).“22. Právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková v