7 C 309/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9 338,44 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Žalobkyně požaduje v tomto řízení:- 9 338 Kč – dlužná jistina úvěru- 18 676 Kč – dlužný smluvní úrok kapitalizovaný za období do 21.07.2024. Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9,338,44 Kč od 22.07.2024 do 31.12.2024, úrok z prodlení ve výši 11,00 % ročně z částky 9,338,44 Kč od 1.01.2025 do 30.06.2025 a dále od 1.07.2025 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud provedl důkaz Smlouvou o půjčce ze dne , datum, , Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024, seznamem postoupených pohledávek, předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se ji zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960Kč ve formě 53 týdenních splátek po 320 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2004 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 téhož předpisu, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle § 658 odst. 1 obč. zák. účinného do 31.12.2013, lze při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013, dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Podle § 451 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je neplatná. To dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka 6 960 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny půjčky 10 000 Kč navíc zaplatit, byť je označená jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označována ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku účinného do 31.12.2013. V daném případě je totiž výše RPSN shodná s výší úrokové sazby- 206 %, neboť v uvedené smlouvě žalovaná kromě zmíněného souhrnného poplatku, resp. úroku, nic jiného vedle jistiny společnosti , právnická osoba, splatit neměla. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů několikanásobně převyšuje roční úrokovou míru, je ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů v rozporu s dobrými mravy, a podle ust. § 39 obč. zákoníku. účinného do 31.12.2013 neplatné.Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uhradila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 1 122 Kč, je povinna vzniklé bezdůvodné obohacení vrátit. V daném případě se žalované dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění v částce 8 878 Kč žalobkyni vrátit podle shora uvedeného § 451 občanského zákoníku.Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní výzvy ze dne 23.06.2025, písemnost byla žalované odeslána 24.06.2025. Třetí následující pracovní den se má zásilka za doručenou, 27.07.2025 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 28.07.2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.)Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v souvislosti se soudním řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. Soud bral při posouzení úspěchu žalobkyně v potaz i požadované příslušenství jistiny.