8 C 29/2026-15 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 574, 73 Kč, vypočtený jako 57,99 % od 16. 9. 2025 do 13. 12. 2025, náklady na upomínkování v celkové výši 1000 Kč, smluvní pokutu ve výši 400 Kč (0,1 % z dlužné částky za dobu 16 dní), zákonný úrok z prodlení z částky 28 574,73 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % a náhradu nákladů řízení ve výši 9 450 Kč. To odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost a v její prospěch finanční prostředky, a to do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč. Žalovaná v tranších načerpala celkem částku ve výši 25 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky skrze klientskou zónu, prostřednictvím aplikace. Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalované – zejm. zaslání verifikační platby. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku 1 250 Kč. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Žalobce zaslal žalované první upomínku dne 20. 9. 2025, ve které vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Dne 5. 10. 2025 pak zaslal žalované bezúspěšně druhou upomínku, jelikož povinnost v dodatečné lhůtě nesplnila. Z tohoto důvodu došlo k zesplatnění jistiny úvěru dne 21. 12. 2025. Žalobkyně nadto dodává, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní.4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru v celkové výši 25 000 Kč, kterou měla vyplatit žalobkyně žalované první tranší úvěru na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se pak zavázala vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 57,99 % z čerpané a dosud nesplacené části jistiny, RPSN úvěru ve výši 76,18 %. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluví pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky. Náklady na upomínku pak stanovila žalobkyně na 500 Kč v předsmluvních informacích. Smlouva je žalobkyní a žalovanou podepsána. Předsmluvní informace jsou podepsány žalovanou. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalované (viz smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, včetně příloh, předsmluvní informace). Žalobkyně vyplatila finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalované dne 2. 9. 2025, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, (viz detail pohybu – bezhotovostní platba). Žalovaná na úvěru nevrátila nic. Žalobkyně žalovanou vyzvala 1. upomínkou dne 20. 9. 2025 s tím, že splátka se splatností 15. 9. 2025 nebyla uhrazena a stanovila lhůtu k jejímu zaplacení do 4. 10. 2025. Upomínka byla zaslána na e-mail žalované, který uvedla ve smlouvě o úvěru. Dne 5. 10. 2025 pak vyhotovila žalobkyně druhou výzvu k zaplacení neuhrazená částky včetně poplatků za zaslané upomínky (viz smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, , upomínka č. 1 a č. 2). Žalobkyně dne 21. 12. 2025 pak zaslala doporučeně žalované předžalobní výzvu, ve které jí informovala o zesplatnění úvěru a požadovala po žalované zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 35 074,73 Kč nejpozději do 4. 1. 2026 (viz předžalobní výzva, podací lístek). Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na posuzovanou věc.5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost z podkladů předložených žalovanou s odbornou péčí, k prokázání této skutečnosti předložila výpočty vyhotovené v příloze ke smlouvě o úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak nedoložila, že měla k dispozici nějaké další dokumenty (např. výplatní pásky žalované), ze kterých tyto údaje čerpala. Tedy čísla dosazená žalobkyní do těchto výpočtů nejsou nijak podpořena příslušnou dokumentací. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že řádně ověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru, přičemž žalobkyni nebylo možno ani poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť z účasti na jednání se omluvila.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru v celkové výši 25 000 Kč, na základě které měla vyplatit žalobkyně tuto částku žalované první tranší úvěru na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se pak zavázala vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 57,99 % z čerpané a dosud nesplacené části jistiny, RPSN úvěru ve výši 76,18 %. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluví pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky. Náklady na upomínku pak stanovila žalobkyně na 500 Kč v předsmluvních informacích. Smlouva je žalobkyní a žalovanou podepsána. Předsmluvní informace jsou podepsány žalovanou. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalované. Žalobkyně vyplatila finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalované dne 2. 9. 2025, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná žalobkyni nevrátila žádných finančních prostředků. Žalobkyně žalovanou vyzvala 1. upomínkou dne 20. 9. 2025 s tím, že splátka se splatností 15. 9. 2025 nebyla uhrazena a stanovila lhůtu k jejímu zaplacení do 4. 10. 2025. Upomínka byla zaslána na e-mail žalované, který uvedla v smlouvě o úvěru. Dne 5. 10. 2025 pak vyhotovila žalobkyně druhou výzvu k zaplacení neuhrazené částky včetně poplatků za zaslané upomínky. Žalobkyně dne 21. 12. 2025 pak zaslala doporučeně žalované předžalobní výzvu, ve které jí informovala o zesplatnění úvěru a požadovala po žalované zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 35 074,73 Kč nejpozději do 4. 1. 2026.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 o. z. ve smyslu § 1810 a násl a § 2390 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě p