1 C 167/2020-65 — Okresní soud ve Strakonicích

1 Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 227 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 227 Kč ve výši 10 % ročně od 23.11.2019 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 7 697,47 Kč a úroku ve výši 95,91 % z částky 29 723, 50 Kč od 23.11.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141 638 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je držitelem povolení [obec] národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne 23. 4. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a to dne 24. 4. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,6 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 459 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění uhradil pouze splátky ze dne 16. 5. 2019 až 15. 8. 2019 ve výši 4 x 2 459 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6. 3 smlouvy o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné 17. 9. 2019. K datu 21.11.2019 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 36 829,55 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, tj. 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné částky, byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6. 5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0, 1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tedy ode dne 23.11.2019 do úplného zaplacení. V bodě 2. 2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zespaltnění úvěru a nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru až do doby její úhrady. Žalobce tedy požaduje uhradit na nové jistině úvěru částku 36 829,55 Kč (odpovídající dlužné původní jistině ve výši 29 723,50 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 106,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč podle bodu 6. 1 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 400 Kč, ze smluvní pokuty podle 6. 5 smlouvy (ve výši 0, 1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 36 829,55 Kč za každý den prodlení s její úhradou ode dne 23.11.2019 do zaplacení) požaduje smluvní pokutu k datu vyhotovení této žaloby tj. ke dni 18. 6. 2020 v částce 7 697,47 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky 29 723,50 Kč ode dne 23.11.2019 ve výši 95,91 %. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3 Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 23. dubna 2019 podepsal žalovaný návrh na uzavření smlouvy o úvěru se žalobcem jako poskytovatelem úvěru. Smlouva byla akceptována žalobcem 24. 4. 2019. Z uvedené smlouvy soud zjistil, že jejím předmětem je úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč splatných nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, zápůjční úroková sazba byla sjednána na částku 151,6 % s tím, že podle článku 2. 2 smlouvy, je poskytovatel úvěru oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku maximálně v souhrnné výši 141 638, 40 Kč. Podle článku 6. 1 smlouvy, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 30 dnů vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Podle článku 6. 2 má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient (žalovaný) ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy automaticky dojde ke zesplatnění úvěru v případě prodlení klienta s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů. Podle článku 6. 5 smlouvy pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobce doložil, že před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného, vyžádal si potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, dále pak rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o výživném pro nezletilé děti k rukám žalovaného jakožto otce, byly hodnoceny pohyby na účtu žalovaného, provedl lustraci v evidenci [příjmení]. Žalovaný nenamítal, že by žalobce nedostatečně posuzoval jeho úvěruschopnost. 4 Z výpisu osobního účtu žalovaného vedeného u [anonymizováno] banky je zřejmé, že žalovanému byl úvěr ve výši 30 000 Kč vyplacen dne 24. 4. 2019. Z karty klienta žalovaného k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil čtyři splátky ve výši 2 459 Kč a to dne 17. 5. 2019, 17. 6. 2019, 17. 7. 2019 a 17. 8. 2019. Žalovanému byly zaslány dvě výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru a to ze dne 18.10.2019 a 18.11.2019. Dopisem ze dne 21. 11. 2019 byl informován o zesplatnění úvěru v celkové částce 38 227 Kč. 5 K problematice úročení pohledávek předložila žalobkyně vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení], ohledně přepočtu efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu. Z tohoto vyjádření se podává, že efektivní úroková sazba ve výši 151 % odpovídá nominální úrokové sazbě 95,6491 %. 6 Z databáze [příjmení] [jméno] (dále jen„ [příjmení]“) soud zjistil, že v době uzavření smlouvy představoval obvyklý úrok z úvěru na spotřebu výši 8,7 % ročně. 7 V právní rovině soud skutková zjištění hodnotí následovně. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Základní náležitostí úvěrové smlouvy je závazek úvěrujícího (zde žalobce), že úvěrovanému (zde žalovanému) poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, v tomto případě částku 30 000 Kč, a závazek úvěrovaného, tedy žalovaného, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky jako odměnu za poskytnutí úvěru. Žalobce správně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když si vyžádal zprávy ze systému [příjmení], zprávy zaměstnavatele, výpisy z účtů, dále rozsudek o výživném. Žalovaný nerozporoval, že by žalobce neposuzoval jeho úvěruschopnost dostatečným způsobem. 8 Soud se zabýval tím, zda výše sjednaných úroků ve výši 151,6 % ročně jako efektivní úroková sazba odpovídající nominální úrokové výši 95,91 %, je ujednáním platným. V době uzavření smlouvy byla obvyklou výší úvěrů na spotřebu úroková výše 8,36 %, jak vyplývá z databáze [příjmení] [jméno]. Soud dospěl k závěru, že sjednaná výše úrokové sazby je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 OZ, § 588 OZ a § 576 OZ. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 OZ, podle něhož soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pouze částečnou, a to právě v části, v níž byla sjednána shora uvedená výše úrokové sazby. Zde soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 a 33 Cdo 2029/2018) s tím, že závěry Nejvyššího soudu ČR, ač primárně dopadají na ustanovení § 497 a následujícího zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jsou aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 2395 a následující OZ), neboť ujednání o výši úroků je oddělitelné od zbylých smluvních ujednání. Vzhledem k výši sjednaného úroku z úvěru soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Sjednaný úrok ve výši 95,91 % jakožto nominální úrokové sazby mnohonásobě (více než desetinásobně) převyšuje průměrnou úrokovou sazbu vyplývající z databáz