7 C 244/2021-32 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 2. 8. 2019 Smlouvu o úvěru (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 8 700 Kč, který se žalovaný zavázal splatit jednorázově společně s poplatkem za hotovostní čerpání úvěru ve výši 8 867,91 Kč nejpozději do 30. 8. 2019. Předmětnou částku právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl dne [datum] převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas, když na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho, právní předchůdce žalobce jej dne 2. 2. 2021 vyzval prostřednictvím upomínky k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 8 700 Kč a dále poplatku za hotovostní čerpání splátek (před slevou) ve výši 8 867,91 Kč, kterou žalovaný ani na základě upomínky ze dne [datum] nezaplatil. Ve vztahu k poplatku žalobce doplnil, že tento obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, náklady původního věřitele související s hromadným nesplácením úvěrů, náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži. Žalobce rovněž tvrdil, že jeho právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřil, že se žalovaný nenachází v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že výše jistiny úvěru byla nižší než minimální měsíční mzda v dané době, žalovanému nic nebránilo úvěr splácet, měl by-li k tomu fakticky vůli. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] za prokázané, že na základě této Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 8 700 Kč, a to za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 867,91 Kč. Ze Smlouvy (čl. V. 1.) soud dále zjistil, že shora uvedenou částku v celkové výši 17 834,87 Kč se žalovaný zavázal vrátit jednorázově do [datum] (úvěr byl sjednán na 28 dní). Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 9 563,30 %. Z čl. I. 10. se podává, že poplatek za poskytnutí úvěru představuje náklady vzniklé v souvislosti s poskytnutím úvěru. Z čl. VIII. 1. Smlouvy vyplývá, že pro případ, že nebude úvěr uhrazen řádně a včas, má poskytovatel úvěru právo na zaplacení dlužné jistiny, účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úrok, úrok z prodlení a smluvní pokutu. Shora uvedené informace o úvěru pak vyplývají i z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že společnost [právnická osoba] žalovanému dne [datum] na jeho účet ujednanou částku ve výši 8 700 Kč fakticky poskytla, má soud za prokázanou z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhradě a rovněž ze sdělení [právnická osoba] (Odpověď na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne [datum]). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příslušné přílohy (seznam postoupených pohledávek, výše úplaty za postoupení pohledávek) má soud za prokázané, že předmětnou pohledávku za žalovaným společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce. Z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému dne [datum] oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Z listiny označené jako„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalobce žalovaného dne [datum] vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z Podacího lístku ze dne [datum]. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 10. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 11. V dané věci právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel pouze z informací dostupných v externích databázích (výpis z registru exekucí a insolvenční rejstřík). Žalobce k výzvě soudu uvedl, že jiné doklady k posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici neměli a zároveň výslovně sdělil, že k prokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žádné důkazy nenavrhuje. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že jeho právní předchůdce blíže nezjišťoval ani neověřoval příjmy ani výdaje žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací získaných z externích zdrojů a informace o poměrech dlužníka (žalovaného) od něho nežádal a následně si je neověřil, resp. nepožadoval jejich doložení, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn