6 C 130/2021-99 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že nemovité věci, a to v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec] - pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba (budova bez čísla popisného nebo evidenčního), - stavby [adresa], objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], - stavby, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] (dále jen„ nemovité věci [číslo]“) a v obci [obec], k.ú. [obec] - pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, - pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost (dále jen„ nemovité věci [číslo]“) jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to ohledně každého co do jedné poloviny. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník těchto nemovitostí, a to konkrétně nemovitých věcí [číslo] na základě listiny označené jako Velká privatizace – smlouva o převodu [číslo] ze dne 27. 4. 2001 a ohledně nemovitých věcí [číslo] na základě listiny označné jako Rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene MZe ČR, PÚ [obec] – [číslo] MZE [číslo] ze dne 21. 11. 2011 s právní mocí 5. 12. 2011. Žalobkyně uzavřela se žalovaným 28. 4. 1993 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu s právní mocí 11. 9. 2018 a k tomuto dni tedy zaniklo společné jmění účastníků jako bývalých manželů, které po rozvodu nebylo dosud vypořádáno. Žalovaný tedy nabyl toto nemovitosti v době trvání manželství, avšak chybně jsou v katastru nemovitosti evidovány pouze na žalovaného s tím, že ohledně nemovitých věcí [číslo] žalovaná poznamenala, že zároveň tímto rozhodnutím pozemkového úřadu žalovaný pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a obci [obec], která spadala do společného jmění manželů, takže tímto rozhodnutím pozemkového úřadu došlo fakticky ke změně původní nemovité věci za nemovité věci [číslo]. Současně žalobkyně zdůvodnila naléhavý právní zájem na této žalobě tím, že nemovitosti nejsou v katastru nemovitostí vedeny jako společné jmění manželů a žalobkyně nemůže své vlastnické právo prosadit jinak, než žalobou na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, když vzhledem k uplynutí doby více než tři roky od zániku společného jmění manželů nastoupily ze zákona ohledně nemovitých věcí účinky vypořádání společného jmění tzv. zákonnou domněnkou tak, že po uplynutí těchto tří let jsou v ideálním podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, tedy nejsou už součástí společného jmění manželů. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí této žaloby s odůvodněním, že oba balíky nemovitostí byly nabyty sice za trvání manželství účastníků, avšak nikdy nebyly a nejsou ve společném jmění manželů, neboť nemovitosti pod [číslo] byly nabyty výlučně žalovaným, který k úhradě kupní ceny použil finanční prostředky spadající do jeho výlučného vlastnictví, neboť se jednalo o finanční prostředky, které získal darem od svých rodičů [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně] následujícím způsobem. V únoru 1998 půjčili rodiče žalovanému částku ve výši 800 000 Kč a v září 1997 částku 500 000 Kč s tím, že tyto byly původně koncipovány jako půjčka, která měla být žalovaným vrácena do března 1999, přičemž listinou z 1. 4. 1999 byl posunut termín splatnosti s tím, že žalovaný k tomuto dni finanční prostředky nevrátil, disponoval jimi a následně se s rodiči dohodli na tom, že ti mu uvedené finanční prostředky, tedy částku v celkové výši 1 300 000 Kč darovali, neboť se dohodli tak, že tyto finanční prostředky použije na nákup nemovitostí, které budou jeho výlučným vlastnictvím. Původně sice ve shora uvedené listině je uveden jako účel půjčky nákup automobilů, avšak toto se v mezidobí změnilo s tím, že měly sloužit k nákupu nemovitostí. Žalovaný tedy v duchu vzájemného ujednání použil uvedenou finanční částku jako kupní cenu celé řady nemovitostí, které do svého výlučného vlastnictví nabyl. Obdobně tomu bylo ohledně nabytí pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], který nabyl rovněž za tyto peněžní prostředky od svých rodičů a následně došlo ke směně tohoto pozemku za předmětné nemovitosti pod [číslo]. 3. Žalobkyně popřela jako zcela nepravdivé a ze strany žalovaného ničím nepodložené tvrzení, že předmětné nemovitosti byly nabyty za finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného s tím, že pokud by to takto chtěl učinit, mohl toto provést tím způsobem, nechal by si s žalobkyní podepsat čestné prohlášení, že tyto nemovitosti patří skutečně do jeho výlučného vlastnictví, což se nestalo. Žalobkyně nejprve zpochybňovala dohodu z 1. 4. 1999, respektive její písemné znění, posléze však od tohoto ustoupila. V této souvislosti pak poukázala na to, že mezi účastníky jsou vedeny další dva obdobné spory před Okresními soudy v Českých Budějovicích a [obec], které se týkají určení vlastnického práva s tím, že předměty se odlišují pouze v nemovitých věcech, nicméně co do obsahu jsou stejné, přičemž kupní cena všech těchto nemovitých věcí v součtu činí 1 355 410 Kč a přesahuje tedy finanční prostředky, které měl žalovaný dostat od svých rodičů ve výši 1 300 000 Kč. Žalobkyně také zpochybňovala výpovědi rodičů žalovaného jako nevěrohodné, neboť [celé jméno žalovaného] st. popřel existenci čestného prohlášení, které však jím bylo podepsáno 30. 6. 2021, [celé jméno žalobkyně] v ní uvedla, že se se synem o předmětné věci vůbec nebavila a vychází jen z předvolání, avšak rovněž toto čestné prohlášení podepsala. 4. Žalovaný trval na tom, že dostal od svých rodičů darem částku ve výši 1 300 000 Kč v březnu roku 2000 s tím, že rodiče uvedenými finančními prostředky disponovali, drželi je v hotovosti a jako účelový dar mu je předaly, k čemuž předcházela původní půjčka těchto peněžních prostředků (nejprve 800 000 Kč, posléze 500 000 Kč v hotovosti v roce 1997 s následnou dohodou o prodloužení splatnosti půjčky do 31. 3. 2020), přičemž v březnu 2000 jim žalovaný peníze vrátil, a to v hotovosti u nich v bydlišti, přinesl je svým rodičům domů a následně se dohodli tak, že oni mu tyto finanční prostředky darují a uzavřeli darovací smlouvu v ústní formě, takže žalovaný si peníze v hotovosti vzal s tím, že toto darování bylo učiněno za účelem koupě nemovitostí, což odpovídalo životnímu stylu rodiny, kteří celý život hospodaří na zemědělských pozemcích. Žalovaný měl tyto peníze v hotovosti doma, držel je odděleně od ostatních finančních prostředků, takže je nesloučil s prostředky v SJM, ani s prostředky, které používal v rámci své podnikatelské činnosti a částku použil jak na získání nemovitostí [číslo] tak i na získání posléze dalších nemovitostí, které jsou předmětem řízení u českobudějovického a prachatického soudu. Žalovaný podle svého názoru jednoznačně prokázal tato svá skutková tvrzení, a to jak listinnými důkazy, zejména pak dohodnou z 1. 4. 1999, tak i svědeckými výpověďmi svých rodičů a účastnickou výpovědí žalovaného s tím, že všechny provedené důkazy jsou ve smyslu jeho tvrzení v souladu. 5. Jelikož se jedná o žalobu na určení, soud v souladu s ustanovením § 80c) o. s. ř. nejprve zkoumal, zda žalobkyně má na této žalobě naléhavý zájem, a dospěl ke kladnému závěru s tím, že pokud předmětné nemovitosti jsou v katastru zapsány ve výlučném vlastnictví žalovaného a žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva tak, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků, nemůže se tohoto svého práva domoci jinak, než podanou žalobou, a má tedy na takovéto žalobě naléhavý právní zájem. 6. V řízení bylo nesporné, že účastníci byli od 28. 4. 1993 do právní moci výroku o rozvodu jejich manželství, tedy do 11. 9. 2018 manželé. 7. Zásadní spornou okolností bylo posouzení otázky, zda se nemovitosti [číslo] původní pozemek, za něž byly nabyty nemovitosti [číslo] skutečně staly pouze výlučným vlastnictvím žalovaného, či byly nabyty do společného jmění účastníků jako tehdejších manželů. K tomu byly provedeny následující důkazy. 8. Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Libějovice, katastrální území Černevěs u Libějovic bylo zjištěno, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba (budova bez čísla popisného nebo evidenčního), stavby [adresa], objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], stavby, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo]. Jako nabývací titul k těmto nemovitostem je pod bodem e) tohoto výpisu uvedena listina označená jako Velká privatizace – smlouva o převodu [číslo] ze dne 27. 4. 2021, přičemž znění této smlouvy provedené v tomto řízení jako důkaz, tyto skutečnosti rovněž prokazuje. Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost a pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, přičemž jako nabývací titul