18 C 6/2021-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 7. 2020 domáhala zaplacení částky 13.850 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 29. 1. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se jí žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 1.400 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 10. 3. 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 4. 10. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 3.550 Kč, která byla částečně započítána na úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za administrativní činnost. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 6. 12. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovaným 13.850 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.172,36 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 677,64 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Žalobkyně žalované vyzývala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 1. 2016 bylo zjištěno, že mezi žalovaným jako dlužníkem a shora uvedenou společností [právnická osoba], jako věřitelem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 1.400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 10. 3. 2017. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku 10.000 Kč v hotovosti převzal v den podpisu smlouvy. Úrok na dobu po uplynutí doby úvěru byl sjednán ve výši 23,72 % ročně. 5. Z karty zákazníka, žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že tuto dne 28. 1. 2016 podepsali žalovaný a za úvěrujícího [jméno] [příjmení]. V této je, jako druh bydlení je uvedeno„ nájemník“, stav domácnosti„ partnerka“, zaměstnání„ hlavní pracovní poměr“, zaměstnavatel [právnická osoba], pracovní pozice, montážní dělník dělník, zápůjčka/úvěr v současnosti u [příjmení] [jméno]„ ano“, zápůjčka/úvěr v současnosti mimo [příjmení] [jméno]„ ne“, kolonka zaměstnání ověřeno byla zaškrtnuta, měsíční příjmy žadatele uvedeny čistá mzda 20.000 Kč, celkem příjmy 20.000 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako nájem/inkaso 3.000 Kč, výdaje domácnosti 11.000 Kč, kolonka splátky úvěru 1.300 Kč, alimenty 200 Kč celkem měsíční výdaje 15.500 Kč, použitelný příjem 4.500 Kč. Jako dokumenty k ověření bylo zaškrtnuto výplatní pásky, nájemní smlouva, pracovní smlouva. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, že obchodní korporace [právnická osoba], [IČO], uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 12. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému a toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. 8. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k úhradě žalované částky a tato výzva byla dne 10. 5. 2020 předána k poštovní přepravě. 9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 28. 1. 2016 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 10.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaným v zákaznické kartě. Poslední splátka byla stanovena na 10. 3. 2017. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 4. 10. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 3.550 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalované vyzývala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti