7 C 131/2021-34 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 27. 5. 2021, doplněným podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 6. 8. 2021, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2.808,17 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 6. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 70.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou 50 měsíčních splátek ve výši 2.100 Kč vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 19,90 %. Před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s úhradou splátek za leden až březen roku 2020, proto byl úvěr ke dni 28. 3. 2020 zesplatněn. Ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 19. 2. 2021. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl po provedení listinných důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 6. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 70.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal uhradit v 50 měsíčních splátkách ve výši 2.100 Kč při úrokové sazbě 19,90 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se sjednanými splátkami, a to se splátkami za měsíce leden až březen roku 2020, poté právní předchůdkyně žalobkyně po výzvě k úhradě dluhu úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni, o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného písemně uvědomila dopisem ze dne 19. 2. 2021. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a dluží tak žalobkyni na jistině úvěru částku ve výši 2.808,17 Kč a na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni postoupení pohledávky částku ve výši 100,65 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.808,17 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a zaplacení smluvního úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 2.808,17 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet úvěr ve výši 70.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s jistinou úvěru úrok za poskytnutí úvěru ve výši 19,90 % ročně. Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, a to ani po opětovných výzvách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném dluh na jistině úvěru ve výši 2.808,17 Kč a na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni postoupení pohledávky částku ve výši 100,65 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 10 % ročně z částky 2.808,17 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně z částky 2.808,17 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. 14. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 600 Kč dle Položky 2, bodu 2. sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když dle Položky 1, bodu 1, písm. a) sazebníku činí soudní poplatek 1.000 Kč, avšak uhrazeno dosud bylo pouze 400 Kč. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.808,17 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval dle § 14b a. t., když se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč (viz věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů řízení pro jejich neúčelnost nepřiznal, neboť uvedená skutková tvrzení měla být již obsahem žaloby. 16. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.