Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, IČO: , IČO, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena z jeho občanského průkazu. Předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout částku , částka, s možností opakovaného čerpání. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla za dobu trvání úvěru částku ve výši , částka, , žalovaný na úvěr uhradil celkem částku , částka, . Žalovaný neplnil řádně podmínky úvěru a předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, , dlužného úroku do zesplatnění ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, . Žalobkyně požaduje také smluvní a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně podepsala tuto smlouvu s žalovaným dne , datum, prostřednictvím použití elektronických prostředků. Ve smlouvě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to i opakovaně a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 54 %5. Z občanského průkazu bylo zjištěno, že je veden na jméno žalovaného.6. Z potvrzení o provedené platbě, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, .7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, jak žalovaný na daný úvěr čerpal a hradil, žalovaný celkem čerpal částku ve výši , částka, a za dobu trvání uhradil částku , částka, .8. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužných splátek, jinak dojde k zesplatnění úvěru.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný bylo postoupení pohledávky informován.11. Z předžalobní upomínky, že před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .12. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.13. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, podepsali smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, , a to i opakovaně a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 54 % ročně. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Za dobu trvání úvěru žalovaný čerpal celkem částku , částka, . Uhradil celkem , částka, . Ani přes výzvu žalovaný neuhradil dlužné splátky a z tohoto důvodu došlo ke dne , datum, k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“.20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně ovšem úvěruschopnost žalovaného posoudila nedostatečně. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy ohledně toho, že zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nesdělila, s jakými příjmy a výdaji žalovaného pracovala, ani zda měla tyto příjmy a výdaje ověřené. Soud tedy nemohl posoudit, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 122.070,56, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil částku , částka, . Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši , částka, . Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, zaplatil částku , částka, . Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.21. Na náhradu nákladů řízení by měl právo dle § 142 odst. 2 o. s. ř. při kapitalizaci úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku úspěšnější žalovaný, tomuto však náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly.