Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným , datum, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 17 395 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , poskytla žalované bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet částku celkem ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala vrátit nejpozději do , datum, včetně smluvního úroku ve výši 355,07 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena z původní věřitelky na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a tou následně na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná informována přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná měla na základě listiny možnost čerpat úvěr ve výši 12 000 Kč, který se zavázala zaplatit do 30 ti dní od načerpání úvěru. Pro poskytnutí úvěru byl uveden účet žalované , č. účtu, .5. Z potvrzení o provedené platbě bylo soudem zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla původní věřitelkou celkem zaslána částka 12 000 Kč, a to dne , datum, .6. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na společnost žalobkyně. Pohledávka za žalovanou se nachází v seznamu postoupených pohledávek.8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy s potvrzením o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou informoval o postoupení předmětné pohledávky a dále ji vyzval k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .9. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že poskytovatelka úvěru pracovala s údaji žalované, která byla v době poskytnutí úvěru zaměstnaná s příjmem 35 000 Kč měsíčně. Její náklady na bydlení činily 10 090 Kč, splácela bankovní úvěry ve výši 2 800 Kč měsíčně a nebankovní úvěry ve výši 3 099 Kč měsíčně. Z toho poskytovala dospěla k závěru, že je možno úvěrovanou zatížit do maximální částky 14 258, 25 Kč (prostý rozdíl příjmů a výdajů žalované). Dále prověřovala žalovanou v registrech odrážejících její platební morálku a prověřovala rejstřík exekucí, bankovních i nebankovních registrech.10. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , poskytla žalované bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet částku celkem ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala vrátit nejpozději do , datum, včetně smluvního úroku ve výši 355,07 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena z původní věřitelky na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a tou následně na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná informována přípisem. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. poskytovatelka úvěru pracovala s údaji žalované, která byla v době poskytnutí úvěru zaměstnaná s příjmem 35 000 Kč měsíčně. Její náklady na bydlení činily 10 090 Kč, splácela bankovní úvěry ve výši 2 800 Kč měsíčně a nebankovní úvěry ve výši 3 099 Kč měsíčně. Z toho poskytovala dospěla k závěru, že je možno úvěrovanou zatížit do maximální částky 14 258,25 Kč (prostý rozdíl příjmů a výdajů žalované). Dále prověřovala žalovanou v registrech odrážejících její platební morálku a prověřovala rejstřík exekucí, bankovních i nebankovních registrech.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ZSoU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 2 ZSoU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. S odkazem na shora uvedené byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ale neprokázala, že by úvěruschopnost byla řádně zhodnocena, když celková výše částky, kterou měla žalovaná uhradit přesáhla limit, který poskytovatelka stanovila jako volné finance ve 14 258, 25 Kč (prostý rozdíl příjmů a výdajů žalované). Ve výdajích nebyly kromě nákladů na bydlení a splácených úvěru v nemalé měsíční výši započítané ani v minimální výši výdaje na potraviny a další výdaje žalované. Dle názoru soudu tedy nesplnila ani minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti žalované, když její finanční situaci hodnotila zjevně neúplně. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že poskytovatelka nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSoU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši 12 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, zaplatila částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 12 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Požadavek na zaplacení i zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku.18. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve sporu úspěšná v 6,24 % (při kapitalizaci úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí). Náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tak náklady žalobkyně činí 7 610 Kč, 6,24 % pak činí 474,86 Kč.